Kukačka v temném lese
Kukułka w ciemnym lesie
Cuckoo in a Dark Forest
Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KurzHrají:
Miroslava Součková, Oleg Tabakov, Alicja Jachiewicz, Vilém Besser, Míla Myslíková, Jolanta Grusznic, Rafał Wieczyński, Jana Andresíková, Adam Baumann (více)Obsahy(1)
Pozoruhodný pokus načrtnout věrohodný portrét nacistického důstojníka, velitele koncentračního tábora, se dotýká protikladných stránek jeho osobnosti - na jedné straně starostlivý, pečující o rodinné blaho, na druhé straně bezcitný nacista, uplatňující bez zábran vyhlazovací politiku. Právě tento člověk, podmanivě ztvárněn Olegem Tabakovem, se ujme třináctileté Emilky z Moravy určené na převýchovu; jejíma očima se pak díváme na vnucenou rodinu, na složité utváření vztahů k člověku, jenž se k ní snaží chovat laskavě. Děvčátko prochází bolestným poznáváním pravé skutečnosti. Během svého pobytu v Německu se snaží nezapomenout na svůj skutečný domov a věří, že se ještě jednou ve svém životě setká se svou maminkou a vrátí se... (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (74)
Moskalyk pouze vypráví, nemá názor, nesnaží se nám něco vnucovat. Já jsem mu za to vděčen. Obdivuju také to, že nám velitele lágru zobrazuje jako milujícího otce, věřím, že to takhle ti náckové měli. Dělali přece svou práci. Pro Říši a Vůdce. Příběh nás protáhne kusem Evropy, ale srdcem jsme pořád doma, stejně jako Emilka. Myslím, že materiálu bylo na celý seriál, tak to na mne působí, že je to jen sestřih nejzajímavějších momentů. Dneska by to takhle syrově bez patosu a sentimentu nikdo nenatočil...80% ()
Jeden z nejkrutějších a nejsyrovějších filmů z druhé světové války. Aniž by byl prolit hektolitry krve, běhá z něj mráz po zádech. Velmi působivý je lagerkomandant Olega Tabakova, jehož dvojí tvář je nejděsivějším prvkem filmu. Rozhodně stojí za shlédnutí, tématu převýchovy slovanských dětí moc prostoru na filmových plátnech věnováno není. ()
Už jako malý jsem si tento film dost oblíbil. Přestože neobsahuje mnoho násilných scén, sálá z něj válečná syrovost, především v chování postav, a to i kladných, které občas dělají věci, které v jiných filmech nevidíte. O to je to reálnější. Film je také velmi úsporný co se týče načrtnutí povahy nebo situace. Nepotřebuje k tomu sáhodlouhé polopatické popisy, ale vystačí s jednou dvěma scénami a dialogem. To je zásluha scénáře a hereckých výkonů. V první řadě musím vyzdvihnout Miroslavu Součkovou, která zde předvedla na svůj věk neuvěřitelně charakterní výkon. Kromě ní také Vilém Besser jako německý učitel-humanista a samozřejmě Oleg Tabakov. Herr Kukuck je zcela jiná postava než jaké v podobných rolích obvykle bývají. Krutý nacista i člověk, který si užívá své nové role starostlivého otce. "Přimět někoho, aby vás měl rád dobrovolně." Nebo hajlující jeptiška Míla Myslíková (v naprosto netypické roli). Tohle není film o nacismu špiček třetí říše, ale o tom, jak se nacismus projevoval v běžném životě. ()
Ani nevím proč, nějak jsem se Kukačce vyhýbal. Bál jsem se roku vzniku a dalšího filmu o partyzánech a rudoarmějcích... A to byla převeliká chyba. Je to totiž velmi silný film, řemeslně perfektně zvládnutý. Začátek nás zavádí kamsi na Moravu do vesnického stavení, kde gestapo provádí razii. Při té je Emilčin prchající otec zastřelen a matka zatčena. Emilka je odeslána do třídírny dětí shromážděných z gestapáckýchz razií. Zde se pod odborným dohledem lékařské komise určuje, kdo je vhodný na převýchovu a kdo bude odeslán do koncentračních táborů. Zde se rozhoduje, kdo bude poněmčen ztratí identitu a kořeny )ale přežije) a kdo bude posléze v koncentráku jako nedostatečná pracovní síla zplynován. Emilka má štěstí, podle zvrhlé nacistické nauky o nadřazenosti nordické rasy (a nacisty vypracovaných tabulek) splňuje nordická kritéria ve všech bodech. Tvar hlavy, velikost nosu, brady, barvy blau očí a blond vlasů. Je to zkrátka mädchen erste klasse ačkoliv je aus protektorat Möhren a dcera čechyše švajne. Z třídírny je odeslána na zámeček, kde je spolu s dalšími dětmi určenými k převýchově intenzivně vzdělávána německými řádovými sestrami. Cvičení, němčina a okamžité bití rákoskou mají zatlačit jakékoliv vzpomínky na domov a blízké. Zde si Emilku po roční internaci zakoupí za 50 říšských marek velitel koncentračního tábora. Jeho žena je po pádu z koně ochrnutá a nemohou mít děti. Bezohledný esesman, kterému činí potěšení mučit a zabíjet vězně je náhle konfrontován s citem k Emilce. Tím více film zdůrazňuje jeho zrůdnost. Emilka se snaží víceméně rezignovaně přežít a přizbůsobuje se novému prostředí. V nitru jí však zůstává vzpomínka na domov a hromadí se v ní vzdor, který si její esesácký adoptivní otec plete s hrdostí.... Také já obdivuji sílu filmu, jednoduché znázornění prostředí a ztvárnění násilných scén nebrutálním způsobem. Obdiv je o to větší, že jim to nikterak neubralo na síle. Jak vidno i s minimem se dá natočit perfektní válečné drama, založené na perfektních hereckých výkonech (Součková, Tabakov) a hutné atmosféře. * * * * ()
Slova o zrůdnosti a úchylné zločinnosti hitlerovského nacistického režimu se mohou dnes, více než šedesát let po skončení nejkrvavějšího válečného konfliktu v lidských dějinách, zdát jako plochá fráze. Jako něco, co ztratilo svůj obsah a smysl. Není málo těch, kteří o takový výklad zločinů Berlína, Říma, Tokia, Zagrebu, Bratislavy, Vichy, Sofie, Bukurešti, Budapešti a v mnoha ohledech i Lisabonu a Madridu usilují. Abstraktum, zvolené jako pohled-metoda jedním z největších českých režisérů minulého století, pohled opravdu "zdola", pohled již ne dětský a zdaleka ne dospělý, pohled, křehké, ale statečné dívky-dítěte, postihuje ty stránky zločineckého režimu, které v propagandistických i jiných oficiálních podáních zanikají (čestnou výjimku v tomto ohledu tvoří dnes více než čtyřicet let starý ruský film režiséra Michaila Romma OBYČEJNÝ FAŠISMUS). Krev nemizí ani v tomto úhlu pohledu; oč je jí však méně, o to osobnější, důvěrnější, konkrétnější a v tom všem i otřesnější je její působení. Zavražděný otec, zavraždění sousedé jsou východiskem; nedobrovolná smrt - vlastně zavrženíhodná vražda, povzbuzení, které si "laskavý" esesák dopřával asi tak jako slušný člověk návštěvu divadla, nešťastného vězně v koncentračním táboře a posléze gestapem odvlečená nešťastná polská služebná v Kuckkuckově zřejmě vyženěné vile, jen naznačují zrůdnost režimu. I zločinci mají své vášně; tou Kuckkuckovou byla absurdní snaha získat si skutečnou lásku již takřka dospělého - a rychle dospívajícího - dítěte s elitně nordickým vzezřením, nad kterým nemohlo neplesat srdce každého nacisty-rádobyantropologa. Drtit a rozdrtit umím, ale ... Německá luza - včetně indoktrinovaného spolužáckého mládí z Hitlerjugend - ovšem nedobrovolné "mädel" nezapomíná připomínat, kdo je kdo a co je co. Bezmocná a bezbranná, vydána na milost a nemilost, volí statečná dívka ty zbraně a možnosti. které jí dávají její věk a vzhled. Moskalykův pohled je komplexní a všímá si ne výseku, ale celku druhoválkové všednodenní skutečnosti hlubokého týlu a posléze válečné frontové skutečnosti. Mimořádnou příležitost v roli německého učitele-humanisty tu dostává Vilém Besser, skvěle odstíněnou a mimořádně dobře zvládnutou kreaci tu předvádí vynikající ruský herec Oleg Tabakov (u nás známý z role Waltra Schellenberga v proslulém ruském seriálu SEDMNÁCT ZASTAVENÍ JARA). Ocenit je nutné však i skvělé výkony zločineckých jeptišek (např. Jana Andresíková nebo v naprosto nezvyklé úloze Míla Myslíková) a především mimořádný výkon tehdy mladičké Miroslavy Součkové, která doslova roste a dospívá ve své roli skaždým přibývajícím závěrem. Bezcitnost německé aristokratické (?) ženy, upoutané na lůžko, mimořádně dobře zvládla také pro mne zcela neznámá polská herečka Alicja Jachiewiczová (zvlášť působivý je pro mne kontrast pyšné Němky v druhé třetině filmu a naopak bezmocnost mrtvicí stiženého těla v jeho závěrečných sekvencích). Svou působivost mají i scény z okupačního tábora v rodící se britské zóně. (Kolik jen tehdy mezi Němci bylo antifašistů! Kuckkuckův konec je vskutku zaslouženou symbolickou odplatou, ke kterým tehdy docházelo; trvalo řadu let, než se do Evropy vrátil znovu civilizovaný mrav.) Film pracuje i s řadou symbolů; asi nejvýraznější jsou písečné duny na mořském pobřeží, za nimiž se válejí na břeh dorážející vlny, nad nimiž se vznáší rackové podobně jako náušnice věnované Emilce matkou, kterou odvádí gestapo. Nejednoduchý vztah mezi vnuceným otčímem-lagerführerem a "Mili" se promítá i do závěrečných záběrů posledního výstupu, v němž se Emilka setkává se svou matkou; pohledem na hradčanské panoráma prolíná i tato dívčina vzpomínka. Antonínu Moskalykovi i scénáristickému klasikovi tohoto závažného tématu naší kinematografie Vladimíru Körnerovi (ADELHEID) se podařilo přiblížit druhou světou válku způsobem, který "zvnitřku", z nejosobnějšího důvěrna, ještě zvýrazňuje zločinnost režimu i ideologie, která chtěla světu vnutit "nový pořádek" samozvaných nadlidí. Je to přiblížení, které má i svůj všelidský rozměr, přiblížení, jehož nejvýraznější předností je plné zachování a zachycení pestrosti obrazu doby a jeho vývojových proměn, rozmanitosti, která se ve vzpomínkách rychle ubývajících pamětníků může jevit jako výhradně černobílá. () (méně) (více)
Galerie (32)
Zajímavosti (6)
- Film čerpá z osudů dívky z Lidic, která disponovala germánskými rysy. (Lucas87)
- Film byl mimo jiné natočen podle knihy „Děti s cedulkou“. Kniha líčí osudy lidických dětí, které byly odebrány od rodičů po lidickém masakru a poslány na převýchovu. Na základě vzpomínek dětí, které přežily, se autorům podařilo popsat jejich osudy: pobyt v nacistických „dětských domovech“, následně život v německých rodinách a konečný návrat domů do Československa. (Jan.Kanak)
- Kukačkova vila je ve skutečnosti zámeček Mystěves nedaleko Nového Bydžova. Záběry s klášterem se točily v obci Osek. (Lucas87)
Reklama