Kukačka v temném lese

Slušně natočený film o osudech mladé dívky, která byla po absolvování rasových zkoušek dána na převýchovu do rodiny velitele koncentračního tábora. Třináctiletá Emilka, která je velmi nadaná a udivuje i svého německého učitele, neustále myslí na svou maminku a její nezdolná vůle jí pomáhá přečkat krušné chvíle v trýznivých podmínkách své německé "rodiny". Film má působivou atmosféru a výborné herecké výkony Olega Tabakova (Kukuck) a Miroslavy Součkové (Emilka). (10.07.2006)

Zasloužené čtyři *.( Možná by se slušelo i trochu víc.) Vkusný, decentní film, skvělé zpracování, rok vzniku ho nijak nepříznivě nepoznamenal. Ovšem: To je pan Moskalyk! PS. Moje soukromá poznámka: Co je to za národ ti Němci, kteří už způsobili tolik bolesti a utrpení druhým a stále působí další a další? Může být národ prokletý? https://www.youtube.com/watch?v=0va8pMFYV9M&t=4380s (04.04.2018)

Jeden z nejkrutějších a nejsyrovějších filmů z druhé světové války. Aniž by byl prolit hektolitry krve, běhá z něj mráz po zádech. Velmi působivý je lagerkomandant Olega Tabakova, jehož dvojí tvář je nejděsivějším prvkem filmu. Rozhodně stojí za shlédnutí, tématu převýchovy slovanských dětí moc prostoru na filmových plátnech věnováno není. (23.05.2007)

Film, ze kterého mě občas pěkně zamrazilo. Hlavní představiterlka přesvědčivě ztvárnila dívku, z níž převýchova málem uděla bezskrupulní a chladnou bytost a Oleg Tabakov bez diskuzí tvoří halvní devizu tohoto netradičního snímku. Antonín Moskalyk opět nezklamal a film mi svým stylem někdy připomněl Babičku a hlavně v závěru Kateřinu Horrowitzovou. A ono spojení bylo více než působivé. (22.11.2007)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)