Kukačka v temném lese

Ani nevím proč, nějak jsem se Kukačce vyhýbal. Bál jsem se roku vzniku a dalšího filmu o partyzánech a rudoarmějcích... A to byla převeliká chyba. Je to totiž velmi silný film, řemeslně perfektně zvládnutý. Začátek nás zavádí kamsi na Moravu do vesnického stavení, kde gestapo provádí razii. Při té je Emilčin prchající otec zastřelen a matka zatčena. Emilka je odeslána do třídírny dětí shromážděných z gestapáckýchz razií. Zde se pod odborným dohledem lékařské komise určuje, kdo je vhodný na převýchovu a kdo bude odeslán do koncentračních táborů. Zde se rozhoduje, kdo bude poněmčen ztratí identitu a kořeny )ale přežije) a kdo bude posléze v koncentráku jako nedostatečná pracovní síla zplynován. Emilka má štěstí, podle zvrhlé nacistické nauky o nadřazenosti nordické rasy (a nacisty vypracovaných tabulek) splňuje nordická kritéria ve všech bodech. Tvar hlavy, velikost nosu, brady, barvy blau očí a blond vlasů. Je to zkrátka mädchen erste klasse ačkoliv je aus protektorat Möhren a dcera čechyše švajne. Z třídírny je odeslána na zámeček, kde je spolu s dalšími dětmi určenými k převýchově intenzivně vzdělávána německými řádovými sestrami. Cvičení, němčina a okamžité bití rákoskou mají zatlačit jakékoliv vzpomínky na domov a blízké. Zde si Emilku po roční internaci zakoupí za 50 říšských marek velitel koncentračního tábora. Jeho žena je po pádu z koně ochrnutá a nemohou mít děti. Bezohledný esesman, kterému činí potěšení mučit a zabíjet vězně je náhle konfrontován s citem k Emilce. Tím více film zdůrazňuje jeho zrůdnost. Emilka se snaží víceméně rezignovaně přežít a přizbůsobuje se novému prostředí. V nitru jí však zůstává vzpomínka na domov a hromadí se v ní vzdor, který si její esesácký adoptivní otec plete s hrdostí.... Také já obdivuji sílu filmu, jednoduché znázornění prostředí a ztvárnění násilných scén nebrutálním způsobem. Obdiv je o to větší, že jim to nikterak neubralo na síle. Jak vidno i s minimem se dá natočit perfektní válečné drama, založené na perfektních hereckých výkonech (Součková, Tabakov) a hutné atmosféře. * * * * (08.04.2013)

Moskalykova doména je predovšetkým televízna tvorba, ale treba uznať, že sa mu aj pomocou kvalitnej predlohy vytvoriť kompaktné dielo hodné povšimnutia. Prím hraje predovšetkým Oleg Tabakov, jeho kontrast medzi dvomi tvárami ako obetavého, láskavého otca a veliteľa koncentráku, je obdivuhodná a povyšuje celý film. (18.07.2020)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Výborné herecké výkony M. Součkovej alebo A. Jachiewiczovej, avšak Oleg Tabakov mi pri postave SS-mana neprišiel veľmi dôveryhodný. Asi bolo zámerom režiséra, aby raz pôsobil ako milujúci "otec" a inokedy ako sadista, ale proste jeho slovanské črty a v jednom mometne plytké reakcie (bombardovanie, znásilnenie) a v druhom hlboká "citovosť a úprimnosť" (starostlivosť o dcéru, pohľad na betlehemské hviezdy) mi neprišla veľmi dôveryhodná. Niektoré scény však boli doslova desivé (rozhovory s učiteľom, bezvládna manželka v špajze) a dodávajú filmu potrebnú hĺbku a šokovým pôsobením navodzujú požadovanú atmosféru. Posolstvo filmu je viac než jasné, pre tých váhavých je ono posolstvo zdôrazené v záverečnej scéne. V každom prípade neprávom zabudnutý film o jednej výraznej kapitole (aj) našich dejín. (30.01.2014)

Zasloužené čtyři *.( Možná by se slušelo i trochu víc.) Vkusný, decentní film, skvělé zpracování, rok vzniku ho nijak nepříznivě nepoznamenal. Ovšem: To je pan Moskalyk! PS. Moje soukromá poznámka: Co je to za národ ti Němci, kteří už způsobili tolik bolesti a utrpení druhým a stále působí další a další? Může být národ prokletý? https://www.youtube.com/watch?v=0va8pMFYV9M&t=4380s (04.04.2018)