Kukačka v temném lese

Menej známy československý koprodukčný film rozpráva príbeh Emilky, ktorá sa dostáva do nemeckej rodiny. Mala byť pravdepodobne hlavnou postavou, ale zatienil ju ruský herec v roli náhradného otca - nemeckého dôstojníka a zároveň veliteľa koncentračného tábora. Film má zaujímavý príbeh, hlavne druhá polovica, ale filmu chýbajú silnejšie emócie, aby sa film divákovi zaryl hlbšie pod kožu. 60%. (17.04.2017)

Antonína Moskalyka mám zaradeného ako režiséra priemerných filmov a zmarených príležitostí. Ani kukačka na tom nič nezmenila. Nemal pri nej dobrú východiskovú situáciu, pretože už scenár bol čudný napriek tomu, že námet poskytoval veľké príležitosti. Ukázať fašizmus cez prizmu jedného z jeho prejavov a projektov bolo veľkou príležitosťou, ktorá nebola dostatočne využitá scenáristom, ani režisérom. Čiernobiele videnie, schematickosť, množstvo klišé, jazykové zmätenie, to sú asi hlavné nedostatky filmu, ktorý z marasu ťahá najmä Oleg Tabakov svojim plastickým, mnohotvárnym prejavom. Ale to je na celý film málo, najmä keď postave okolo ktorej sa všetko točí prisúdili výrazové prostriedky sfingy a jej duševný svet zaradili do zoznamu utajovaných skutočností. Čakal som viac, než som dostal. (02.02.2014)

Očakával som trochu viac, nejaké hlbšie prežívanie príbehu a osudu postáv, ale to sa nedostavilo. Výkony hercov nie sú zlé, ale niečo tomu chýbalo v dramatickosti a uveriteľnosti. Nacistický dôstojník s dvomi tvárami a dvomi povahami oproti jednoduchému mladému dievčatku, ktoré sa nenechá spracovať mašinériou ríše. Keby to takto mohlo fungovať aj v skutočnosti, svet by asi vyzeral inak. V závere, keď sa mi už zdalo, že film bude zakončený surovou scénou pomsty, radšej sa zopakovala vízia slobody v morskej hladine a bola nahradená skutočnou slobodou obyčajnej moravskej rieky. (29.01.2014)

Moskalyk pouze vypráví, nemá názor, nesnaží se nám něco vnucovat. Já jsem mu za to vděčen. Obdivuju také to, že nám velitele lágru zobrazuje jako milujícího otce, věřím, že to takhle ti náckové měli. Dělali přece svou práci. Pro Říši a Vůdce. Příběh nás protáhne kusem Evropy, ale srdcem jsme pořád doma, stejně jako Emilka. Myslím, že materiálu bylo na celý seriál, tak to na mne působí, že je to jen sestřih nejzajímavějších momentů. Dneska by to takhle syrově bez patosu a sentimentu nikdo nenatočil...80% (13.04.2012)

Milovat na základě donucení opravdu nelze. Ač chvílemi se po příchodě Emilky do nového prostředí zdá, že by příběh mohl pojednávat o hledání si cesty k nové neznámé rodině, politické okolnosti 2. světové války na pozadí dávají tušit, že půjde o pouto přinejmenším rozporuplné. Nelehký úděl nové role přináší Emilce nejen potřebu zdolat strmý kopec, němčinu ve škole a věčné ponižování od spolužáků, ale daleko těžší zkoušku včetně tvrdě bolestného poznání. Silné emoce ve mne podtrhly zvláště poetické výjevy z pusté pískové pláže u moře s Emilkou v bílých "šatech nevinnosti" (což je zase pěkný kontrast k onomu temnému lesu, který se v názvu ukrývá – nevidíme ho, ale můžeme si za ním představit jak obecně válku, tak Kukuckovic rodinu). Pocitově nečernobílý snímek zde hodně staví na kontrastu dvou tváří jednoho nacistického velitele koncentračního tábora, který půl dne krutě účtuje s nevinnými vězněmi, zatímco ve svém soukromí se z něj rodí vlídný a starostlivý táta. Přiznám se, fandit jsem mu z principu pro jeho nacistické smýšlení a angažování příliš nemohl, no během spadnutí tragické tíhy osudu mi ho bylo na druhé straně i líto. Vedle strhujícího Olega Tabakova mne ztvárněním své nejednoduché dívčí postavy hodně zaujala i Miroslava Součková, celkově můžu tento snímek se silným doznívajícím zážitkem vřele doporučit. 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)