Třetí princ

Dvě věci mi jako dítěti na této pohádce přišly krajně podezřelé - princ, který je tak do větru (a ke všemu výhradně na poddané) a princezna, která ani po zrušení kletby nemá jméno. Ale jinak se rozhodně jedná o pohádku, na kterou se dá dívat opakovaně, i přes to, že není tak líbivá jako jiné, kultovnější kusy. (15.05.2016)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)

Pro děti snad až příliš temná pohádka s hutnou téměř až hororovou atmosférou, nakonec však přece jen dobro zvítězí nad zlem, jak už to v pohádkách bývá a konec dobrý, všechno dobré. Třetí princ je jednou z mnoha vynikajícíh pohádek české filmové školy 80. let, úžasné exteriéry Adršpašských skal a vynikající a krásná pohádková hvězda Libuše Šafránková už jen dotvářejí až brutální erbenovskou poetiku Třetího prince (29.11.2004)

Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek. (28.12.2019)

Obsahuje spoilery :o) Každý máme nějaké oblíbené filmy, o nichž neumíme vysvětlit, proč je tak milujeme. Pro mě mezi ně patří pohádka Třetí princ se svou tajemnou atmosférou, výbornou hudbou a krásnou Libuškou Šafránkovou (dokonce na druhou!). A vždycky, když na konci Jirka Bartoška vystoupí ze skály, bulím jako malá. (29.01.2008)