Ansiktet
Tvár
The Magician
The Magician
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Naima Wifstrand, Bengt Ekerot, Bibi Andersson, Gertrud Fridh, Lars Ekborg, Toivo Pawlo, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (66)
Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší (či nejsympatičtější a nejpřitažlivější) Bergman (z celkem 17-ti filmů). Geniální taškařice ( i když to jsem asi neměl prozrazovat) plná humoru, strachu, napětí, filosofie a nudy. Od všeho hodně. Dát pět hvězd mi brání jen nejistota, co bylo vlastně přesně záměrem, ale nebudu popírat, že sklony k plnému hodnocení mám a to velké. ()
Další sezení u Bergmana...nicotné a přitom tak silné a skutečné, že by mu člověk tu jeho šalbu i věřil...šalbu jménem život, přinášející naději a svůdnost...ty ženy...a hlavně porozumění, kam to všechno máme směřovat. Šalba, nic víc, to je to, co po nás Bergman chce, abychom vstřebali...kdo rozpozná jeho dvorního herce do deseti minut, nechť se mi ozve...jeden z nejlepších, nádherná podívaná... ()
Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví. ()
Nádherne, prenádherne natočené..priam majstrovská čiernobiela kompozícia, fantastické nasvietenie. Nemôžem si pomôcť, podľa mňa tu Max von Sydow podal svoj najlepší "bergmanovský" výkon a to sotva povie pár viet. Bavila ma tá hra na pretvárku, farizejstvo, podané cez cirkus..človek si za tým nájde to svoje...ako vždy obsahovo bohaté dielko, hravé, satyrické. Ten záverečný "hororovo-komediálny skeč" mi prišiel ako dokonalé vyústenie a pozitívny záver ako najlepšie zakončenie. Jediný dôvod pre ktorý nedám plný počet je občasná prehnaná teatrálnosť (čo mi celkovo u Bergamana veľmi "nereže") a jedna-dve podľa mňa zbytočne naťahované a nudnejšie scény..Samozrejme ako celok je to dielo, ktoré ani zďaleka nepodlieza vysoko postavenú "bergmanovskú" laťku. ()
Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech. ()
Reklama