Ztracený prapor

Událost, která se zapsala do historie, by si zasloužila jistě kvalitnější a obrazově pestřejší zpracování. Z tohoto filmu a celkově i tématu, by se jistě dalo vytěžit více než je pouhá ukázka americké hrdosti a "německého obdivu k americké statečnosti". Některé věci se mi zdály opravdu banální jako bylo zakopání se proti svahu, styl boje jak za Napoleona, fosforeskující krev nebo vývrtky a piruety zasažených vojáků, které svými výkony hravě překonávali i čínské gymnastky. Třepotající kamerou a spoustou oparu se tvůrci snažili zamaskovat nedostatek hereckého obsazení (podle skutečnosti mělo být vojáků kolem 500) prakticky jich nebylo na scéně nikdy více než 30, další věc je historická nepřesnost (použitá výzbroj a výbava). S ohledem na fakt, že se jedná o TV film, který byl určen nejspíše pro americké publikum se hodnocení nedostane nad lepší 2, a i když se tu a tam vyloupla lepší scéna, zážitek je spíše podprůměrný, díky nepřehledné kameře a kamennému výrazu herců film nevyzařoval skoro žádné emoce. 40 % (26.02.2012)

Úroveň prekvapivo kvalitného spracovania znižuje všade prítomný americký patriocizmus (U.S. voják hrdo neopätuje salutovanie nemeckého dôstojníka, Nemci píšu oslavné ódy o statočnosti a vytvalosti amerických protivníkov, ktorí bojujú až kým neprejdú celú trasu v tuneli za svetlom a podobné nezmysly). Tuční Amíci doma pred telkou zrejme pociťujú návaly národnej hrdosti, keď sú ich občania vykresľovaní v podobe übermenscha, ja mám však k tomu odpor. 65% (20.02.2009)

Nic proti skutečným hrdinům. Nic proti vojákům, kteří hrdiny být nechtěli, ale stali se jimi tím, kde v danou chvíli byli a co museli udělat. Vše proti těm, kteří parazitují na jejich příbězích pod zástěrkou vzdání holdu. Tento film je praktickou ilustrací toho, jak si Hurvínek představuje válku. Všechna blbá klišé použitá v jediném scénáři už zmínili přede mnou jiní komentátoři. Pro mne jako bigoše polního socialistické armády (pro nevojáky přeložím: pěšáka) bylo utrpením sledovat scény, kdy vojáci v lese v obraně - logicky zakopaní proti směru útoku, v okamžiku útoku vstanou a střílí na útočníky vestoje, pokud možno nekryti za otravnými stromy, které by mohly nepřátelské kulky zastavit. Když je začne masakrovat dělostřelectvo, opět všichni vstávají, aby mohli efektně létat vzduchem po každém výbuchu. Když Němci zrovna neútočí, je nejlepší se jít projít (samozřejmě vestoje a mluvit u toho) do místa, kam už před tím nepřítel předvedl, že dostřelí. Obklíčeni ze všech čtyř stran mají štěstí, že Němci jsou jako obvykle (až na majora, příkladný to vzor všech vojenských ctností, asi proto, že strávil 7 let v Americe) tupí a útočí stále jen z té jedné. Atd. Logické myšlení nebylo použito snad v jediné scéně. V kinech to nedávají, na televizi asi už dneska nikdo nekouká, a pokud to zahlédnete na torrentu, ať vám paprče upadnou, jestli na to kliknete. (08.07.2012)

První světová byla patrně v poli horší než druhá a asi vůbec nejhorší ze všech. Tenhle film to znovu zobrazje: zákopy, bláto, špína, nemožnost se aspoň na chvíli usušit, ostřelovači, všude krev a povalující se mrtvoly... Autentické a hrozivé až mráz běhá po zádech. Jen kdyby to malinko nekazilo to americké přesvědčení, že ty nejtěžší věci dokáží jenom Američané. (11.03.2012)

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že tento film čili biják, jak říká naše marškupačka, je očividná vykrádačka Bratrstva Neohrožených s neúnosnou porcí canců o nezlomném americkém duchu, který (opět) vyhrál světovou vojnu. Tentokráte tedy tu první. Ztracený prapor jest televisní film, do kterýho ti pánové, co seděj na penězích, nalili jistě nemalé množství merglí - ovšem vo to víc prokazuje své "nekvality" hned na několika frontách. To jako nějakej pan Solomon z Příčný ulice chtěl taky jednou natočit válečnej film. A aby to jako mělo tu správnou atmosféru, tak to točil v mlze. Ale vlivem toho povětří ho na Juditině mostě i s kamerou zachvátil fijákr. Ale vona ta atmosféra je celkem důležitej prevít. To voni kdyby zašli za tím přejetým filmařem, tak by jim to řek. Poslušně hlásím, že jsem tedy předně postrádal jakoukoli prvoválečnou atmosféru. Německej důstojník, to je, jak se říká, "šajba" a tady páni důstojníci vypadali jako obyčejní "náckové" z Fitzenlandu. Z Američanů byli opět namachrovaní cucáci. Mluva, chování, gestikulace - vše pečlivě okopírováno z úspěšných filmových titulů doby druhé světové války. Jestli si velectěný divák může být něčím jistej, tak jedině tím, že takhle to na frontě v roce 1918 vopravdicky nevypadalo. Druhá celkem podstatná věc: za celej průběh filmu jsem nebyl schopen identifikovat, kolik že je vojclů v tom jejich zatraceným Ztraceným Bataliónu. Když na začátku vylzejzali ze zákopů, vypadalo to tak na vosumdestát muskejch. Pak se dostali do ňákýho lesa, kde jich bylo střízlivým odhadem třicet, a z toho jich asi sto postříeli. Pak jich zbylo zase tak třicet a z těch třiceti dalších šedesát padlo. Načež jich opět zůstalo třicet, ty skoro všechny postříleli a v úplným šlusu jich v tom lesejku najednou skákalo ňák kolem padesáti. No, povím vám, pane obrlajtnat, že natohle aby měl člověk hlavu jako štoudev, protože jinak by si taky moh připadat úplně pitomej. No... a za třetí mi teda přišlo podivný jak voni tam splašeně lítali při gefechtu. Vono to, pane obrlajtnant, spíš vypadalo jako když si kluci hrajou s prakem. No to by bylo asi všechno. Na závěr poslušně hlásim, že se po celou dobu sledování nic zvláštního nestalo. Jako třeba jistýmu generálmajorovi k Bíliny, kterej.... ABTRETEN! (09.08.2010)