1:23:45 (E01)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)

Čistá apokalypsa. Pokiaľ máte radi katastrofické záležitosti, tak zrejme si najviac vychutnáte práve tento prvý diel. A úplne k tomu stačí, aby sme výbuch reaktora sledovali z nedalekého mesta, konkrétne z okna paneláku jednej domácnosti. Možno práve preto pôsobí ešte hrozivejšie. Niektoré veci som príliš nepobral, zatiaľ nechápem, prečo sa istá časť vedenia snaží celú vec bagatelizovať, snáď na to odpovie celý seriál, alebo možno ani nie. Tvorcovia by ale boli skutoční frajeri, ak by celá epizóda trvala 1 hodinu, 23 minút a 45 sekúnd. (20.09.2019)

Príbeh temnej, východoeurópskej kapitoly menom Černobyľ vo mne silno zarezonoval ešte ako v malom chlapcovi. O desivých následkoch výbuchu štvrtého reaktoru som počul veľa. Prirodzene to mne budilo záujem. Neskôr ho podporili hlavne návštevy dvoch prednášok sprievodcov z ChernobylX Tours a samozrejme aj povedomie o, ešte vtedy pripravovanom, seriáli z dielne HBO. Ako fanúšik tradičných mediálnych nosičov, som časom siahol po kompletnej Blu-ray sade. Tá si však počkala až do 38. výročia černobyľskej tragédie. Americko-britská produkcia priniesla ohromnú filmovú kvalitu. Prvá epizóda nesie názov po presnom časovom údaji, kedy sa mal katastrofický výbuch štvrtého reaktora udiať. Film od samého začiatku s Legasovom drží diváka v napätí. Kameran svoju prácu odviedol mimoriadne precízne. Pozornému oku predstaví každý jeden detail, kde aj ten najstatickejší záber na "náhodné" objekty položené na stole, má svoje miesto. Scenáristicky odviedol pán Craig Mazin prácu na absolútnu jednotku. Dej sa rozvíja plynule, prirodzene. Drastické scény fyzických prejavov rádioaktivity, či iné šokujúce zábery sú nadávkované vskutku primerane. Pri explicitnosti sa však nešetrí. Vďaka tomu pôsobí epizóda realisticky. V divákovi to zvyšuje akýsi pocit dôveryhodnosti, že tie udalosti sa vlastne mohli aj takto nejako stať... Cez chladné charaktery vplyvných postáv sa nám odkrýva aj politické prostredie okolo černobyľskej elektrárne. Čistá komunistická manipulácia, kde je dobrý imidž sovietskeho štátu nado všetko. Pokračujme s technickým spracovaním snímku. Tvorcovia sa pôsobivo vyhrali aj s osvetlením (napr. scéna, kde obyvatelia Pripiati užasnuto sledujú farebnú explóziu). Farebný profil vizuálu tu hrá tiež neskutočne dôležitú úlohu. V spojení s nemelodickou, ba až strašidelnou hudbou navodzuje pochmúrnu, chladnú a akúsi nepokojnú atmosféru života pod červenou hviezdou. Nabitý štart do ťažkého príbehu zaklincuje posledná scéna. S východom slnka prichádza po strašnej noci, zjavne, každodenná idylka novovybudovaného panelákového mestečka. Ľudia sa slobodne prechádzajú po uliciach, veselé detičky sa vracajú s aktovkami zo škôl... Posledná scéna epizódy diváka však nepríjemne vyruší. Opäť v ňom vzplanie záujem o to, ako neúnosne dopadla necitlivosť mocných v spojení s ničivou silou prírody na bežných ľudí. Teda, odpoveď na otázku, ktorá je hlavnou myšlienkou celého seriálu - Aká je cena lží?, nám dajú až práve oni. (27.04.2024)

Vidět hlavní hrdiny, kteří se vrhají na smrt, aniž by o tom věděli a ještě k tomu podle skutečné události, to je silný kafe. Udělat dokument o Černobylu dokáže dnes každej druhej, ale zaujmout diváka tak, aby si uvědomil, že šlo o jednu z největších katastrof světa a že tajit to nebyl nejlepší nápad, to už se tolika tvůrcům nepovede. Seriál servíruje sběh událostí tak, že se mi nechce tomu věřit, ale zároveň mnou prochází husina, protože je to pravda. Silný téma, dobrý zpracování. Alespoň v prvním díle. (21.05.2019)

Výborný úvodní díl, který zobrazil neuvěřitelnou aroganci, lhostejnost a lehkomyslnost vedoucího provozu Datlova, který svým nezodpovědným chováním zapříčinil jednu z největších katastrof v moderní historii. Současně se zde můžeme setkat i s neuvěřitelným chováním sovětských funkcionářů, kteří byli připraveni udělat vše proto, jen aby tato katastrofa pokud možno nevyplula na povrch a aby byla před veřejností co nejdéle utajována. Životy a bezpečnost vlastních lidí byla až na druhém místě. (02.07.2019)