1:23:45 (E01)

První díl přináší skoro až dokumentaristické pojetí samotné katastrofy. Hlavní dvě postavy se zatím skoro nedostávají do děje, jelikož sledujeme příběh na poli několika hodin, převážně uvnitř samotné elektrárny. Klasické soudružské přesvědčení o vlastní bezchybnosti a nemožnosti dopustit se nějakých chyb nakonec vedlo k takovým selháním, že došlo k samotné katastrofě...Výborná atmsoféra, dechberoucí záběry na hořící elektrárnu. (08.08.2024)

Biják je to rozhodně parádní, to bezpochyby. Industriální pochmurné prostředí, atmosféra nesázející na výbuchy a plameny, nýbrž na vzrůstající atmosféru. Ale nedokážu se oprostit od toho, že vedení elektrárny i všichni zaměstnanci jsou zde vykreslení jako totálně nesvéprávní troubové anebo naopak absolutní psychopati. Ta černobílost člověku opravdu leze na nervy, takže ve výsledku celé dílo osciluje kdesi mezi pěti hvězdičkami a jednou. Dávám tedy zlatý střed. Mrazivým odlehčením je scéna, kdy Djatlov vydává pokyny, jaká opatření činit v reaktoru, který už nějakou chvíli vůbec neexistuje. (18.06.2019)

Zatím dobré, uvidíme jak dál. Chybí mi ruština, ale chápu... Doufejme, že v dalších dílech uvidíme rekonstrukci řetězce chyb, který obsluha udělala a osvětlení pochodů v reaktoru, které pak následovaly. Pokud by to pokračovalo po politické lince, bylo by to pro mě málo. I když politika v případě Černobylu sehrála obrovskou roli. Těším se na další díl. PS. Zářivky na velíně byly jiné a ovládací panely také... 😉 (08.05.2019)

Když jsem viděla, že se jedná o seriál či minisérii o Černobylu, měla jsem trochu obavy, protože o této údálosti je už plno filmů, dokumentů a celkově tvorby. I přesto jsem se rozhodla začít sledovat, a po prvním dílu musím přiznat, že toho nelituji. Dílo nabízí blízký pohled do zákulisí události, a díky tomu je Vám celé dění bližší. Rozhodně se těším na pokračování. (08.05.2019)

Černobyl , tato nákladná a hvězdně obsazená produkce má na to stát se nejlepším seriálem roku. První tři díly jsou o zmatku těsně po katastrofě. Další díly se věnují kritice systému, který za nehodu mohl. Největší síla seriálu spočívá ve schopnosti vykreslit velké rozměry katastrofy. Obrazy hrůzy posiluje nervní hudba islandské autorky. Nad běžnou podobnou produkci povyšuje seriál důraz na drobné polidšťující prvky. Vyprávění probíhá optikou těch, kdo byli na místě. Vidíme střet dvou extrémních sil - jaderné a politické. Scéna pohřbu obětí a tóny trubky se zaléváním železných rakví betonem přímo mrazí. (20.08.2019)