Ani ve snu!

Těžko uchopitelný námět není bez zajímavosti. Ale nudné zpracování odkazuje film někam do spodní části žebříčků kvality či oblíbenosti. 1) Parkour mi přijde jako velmi sexy sport. Oblečení je ovšem už sexy podstatně méně (u obou pohlaví)._____ 2) 19letá Barbora Štikarová (Laura) působí jako analogie Polívkové v Účastnících zájezdu, ale nemá ani její charisma, ani herecké schopnosti._____ 3) Pár pěkných herců: 25letý Toman Rychtera (Luky), 19letý Adam Mišík (Andreas), 18letý Jáchym Novotný (Alex), tracery - neherce neznám a neumím tedy zařadit._____ 4) A to proskakování tramvají se mi líbilo. (17.10.2020)

Cílová skupina: zřejmě třináctileté holky a pár borců, co vyznávaj tenhle způsob poflakování po metropolích. Film, který je technicky docela slušný (zvuk, kamera), ale prolínání snové části s realitou pomalu hraničí s šílenstvím. Nebavilo ani trošku, a dialogy jakkoliv se v českých sférách objevují i daleko horší, jsou dost špatné. (27.09.2016)

Takový klasický český film. Snaží se zde o nějaké vážnější téma, které je v tomto případě spojeno s psychologií, ale ona z toho nakonec vyleze jenom taková jednoduchá moderní romance, která se snaží být ozvláštněna tím, jako kdyby se místy jelo na LSD. A do toho ještě trochu moderního parkuru. Ale kde nic, tu nic. (03.10.2016)

Předně si zaslouží ocenit snaha o žánr v ČR nepraktikovaný a znatelně chybějící, a to ne ve smyslu parkourového filmu, ale teenagerského filmu (nesměšovat s teenagerskými komediemi). Stejně jako německý film "Parkour" i čeští tvůrci využívají sport jako metaforu pro určité životní období i otázky a výzvy s ním spojené. Bez ohledu na to, že parkour jako takový nemá věkové omezení, Oukropec a spol. si oproti německým kolegům vybrali vhodnější paralelu v dospívání a navíc v tématech neopětovaných citů, emocionálních zmatků a definování sebe. Pochybnosti nicméně vyvolává linie snu, která jednak působí trochu neadekvátně k věku hrdinky a vnáší do filmu přílišnou doslovnost a jednoznačnost. Takže současně je funkčním prostředkem s řadou nápaditých prvků, ale zároveň se nelze ubránit pocitu, že tvůrcům slouží jako scenáristická berlička. Obzvláště když v jiných ohledech se jim v realistické linii vyprávění daří spojovat konkrétní symboly s obecnějšími významy (motiv lana). Elementů vyvolávajících ambivalenci a vytrhávajících z jinak stylově vytříbené fikce má film více – především dialogy místy náhle šustící papírem, schematické dějové zvraty (zvrtnutý kotník) či studiové interiéry. Nicméně i k nim můžeme jako protiváhu položit o to výraznější prvky nedořečenosti nebo významově či pro vývoj postav nosné situace. Také mile překvapí koncepční uchopení samotného parkouru, které se nepokouší citovat z hyperefektních performačních videí, ale drží se stylově spíš při zemi, aby ilustrovalo hlavní linii dospívání a ne ji zastiňovalo. A jako finální bonus jsou zde přirození neherečtí představitelé z řad parkouristů, obzvláště pak hlavní představitelka, která postavě dává přirozenost a především fyzickou zdatnost. 7/10 (10.07.2016)

Možná už začínám stárnout, nicméně všechno pozlátko a rádoby Hip image snímku jdou úplně mimo mě. To co se snaží fungovat ani ne hodinu a půl v kině jako moderní záležitost pro mladé, která má nějaký hlubší přesah, pro mě jednoznačně padá na hubu. Ploché a podivné postavy, dialogy trestuhodně mimo a jeden velký pseudoart, který se tak moc snaží něco divákům sdělit, až nesdělí vlastně ve výsledku nic. Když už totiž i v dramatických momentech film působí spíše komicky než vážně, je něco hodně špatně. O plynulé a logické výstavbě děje a rozvoji postav který má hlavu a patu ani nemluvě. Zkrátka, asi jsem totálně out v tomhle případě, ale za mě ani v rámci možností slušné audiovizuální zpracování nezachrání snahu o to, házet rádoby hluboké nápady o stěnu s nadějí, že se alespoň něco chytí. (28.04.2016)