Nový papež

nevím do jaké míry je to podmíněno tím,že jsem neviděl Mladého Papeže,který mi kdysi před lety prvním dílem nezaujal,ale New Pope je suverénně to nejlepší co jsem od Sorrentina viděl.Skvělý soundtrack,skvělí herci a vizuál,který v některých scénách a kompozicích bere dech.Skvělá věc,která donutí diváka navíc přemýšlet,smát se a dojímat se.A to všechno velmi často nejednou...90% (15.02.2020)

Je to zvláštní, ale pro druhou sérii platí dvě zcela protichůdná tvrzení. "Nový papež" je skvělý v jednotlivostech, ale selhává jako celek. Ale "Nový papež" je také skvělý v celkovém uchopení konceptu, byť jednotlivostech pokulhává. Množství vybroušených charakterů, opulentní filmovost záběrování, a pomalu se vzdalující břehy reality na úkor blížícího se surreálna, jakoby dohromady nedokázali zakrýt absenci hlavního hrdiny, který leží v kómatu. Je to jedno dlouhé čekání. V nejlepší společnosti, ale chybí tomu spojující motiv. Když si ale odmyslím zklamání z prvního dojmu, vyvstává evidentní podřízení celku dost zajímavé vizi moderního Ježíše, který v lidech existuje i v době své nepřítomnosti. Funkčnost tohoto přístupu nejlépe ospravedlňuje moment, kdy se ten, na kterého všichni čekají, probere - už ho sami coby diváci tak moc chceme vidět, že je až překvapivé, jak je ve svém jednání nedokonalý a chybující. Aby to bylo dokonalé, musel by ale příběh být víc zaostřený, a neřešit tolik témat najednou. Nemohu se ubránit dojmu, že kdyby to v prvním dílu začalo větou "po jednom roce se mladý papež probudil zázračně z kómatu", mohlo to být o tom stejném, jen zábavněji. (12.05.2020)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

"Everything is your priority right now, My Most Eminent Secretary of State. You've got terrorism at your gates, you've got an overdose of sexual scandals that democratically touches the entire ecclesiastical hierarchy, and you've got a pope who is no longer loved but idolized. Three failed heart transplants later, he is still in a coma, so you can't exactly squash the idolatry and you know all too well how dangerous idolatry is. Idolatry is the prelude to war. You need a new pope." (02.02.2022)

Nový papež začíná tam, kde skončil Mladý papež. Proč to zmiňují hned na úvod? Protože jeden bez druhého, je jen polovina celku. Celku, který je dokonalý! Druhá série je mnohem více provokativní, mnohem více lidská a smyslná. Zatímco po první serii ve mě zůstávala skepse, druhá ji přetavila v pochopení. Ani jedna bez druhé nefunguje, tak jak má. Sorrentíni možná vystihl podstatu dnešního měnícího se světa v kontrastu s líným a stagnujícím molochem zvaným církev. A ano, možná by to opravdu chtělo aktualizaci bible. Celá tahle story je mnohem více uvěřitelnější a lidštější, než o co se na venek Vatikán snaží. Církev, na kterou by i ateista jako já byl ochotný pohlížet s pochopením. Je to geniální. Apropo, nikdy jsem se netěšil a neužíval si intro, jako tady. Pro mne se tyto dva počiny v celku, staly dechberoucí záležitosti. Což považuji při mém vztahu s církví, trochu jako zázrak. (03.04.2020)