Faust

Goethův Faust byl pro tento film zjevně jedním z inspiračních zdrojů, avšak pojmout byť zlomek jeho myšlenkové bohatosti do dvouhodinového němého filmu by byl úkol přetěžký a Murnau se o to ani nepokusil. Společný je jim základ v podobě staré legendy o dr. Faustovi a v zásadě i celkové vyznění, byť Murnau jasně preferuje roli lidskosti před touhou rozumu po poznání. Z pohledu dějového je pojí zde nešťastně rozvleklé námluvy Fausta a Markétky, jejichž význam pro film hrubě neodpovídá více než třetině stopáže, které se jim dostalo. Za pozornost stojí Faust především pro svou obrazovou stránku (opět s výjimkou části s Markétkou) a doprovodnou hudbu Timothy Brocka; ty jsou ovšem natolik fantastické, že ponechávám nejvyšší hodnocení, ač skutečným filmovým kvalitám nejspíš neodpovídá. (30.10.2006)

[LFŠ 2008] Nečekal jsem, že se film bude tolik věnovat Faustově vztahu k Markétce, ale vlastně proč ne. Pak jsem si na to zvyknul. Jako obvykle dokonalé byly nejrůznější trikové scény, které na těchto němých filmech uplně miluju. Závěr byl, na rozdíl třeba od "Unavené smrti", spíše veselý, když se přes celé plátno objevil nápis Láska, celé kino se rozesmálo:) (01.08.2008)

Sakra, takový intenzivní začátek, takový brutální konec, proč jenom je ten prostředek takový laškovný a neinteresantní. (Navzdory tomu Camilla Horn fantastická.) Se staršími filmy, které nějakým způsobem pracují s vírou/křesťanstvím mívám většinou vnitřní problém. Nedokážu se prokousat historickými vrstvami, abych správně pochopila, jestli to Murnau myslel s tou vírou upřímně nebo ironicky, nebo zkrátka jaký postoj k té legendě to vlastně zaujímá. (27.02.2022)

Vizuálně dokonalé Murnauovo dílo shazuje v mých očích nepříliš zajímavý příběh, který je jen velmi chudou variací na faustovské legendy. Tedy první půle je ještě poměrně zajímavá, a to zejména díky hereckému mistrovství legendárního Emila Janningse, který se chová vskutku ďábelsky a v mnohém připomene výkon Maxe Schrecka ve starším Murnauově Upírovi Nosferatu. V druhé půli ovšem filmu dochází dech - je zde jen naivně líčena nudná Faustova milostná avantýra s prostou dívkou. Škoda. (24.09.2005)

Herr Murnau nezklamal a vytvořil po všech stránkách kvalitní počin. Neodolatelná je převážně první část, opravdové visuální orgie. Velmi dobře zvládnuté triky, výborní herci - padlé neviňátko Gretchen, nenasytný Faust a hlavně potměšilý Mefisto - nedošlo k situaci, že bych jim jejich role nevěřila, či že by působili směšně. Oceňuji také hudbu, byť až z roku 1995, obraz doplňuje natolik dobře, jako by pro něj byla přímo stvořena. A především, Faust nad jiné vyniká svou ponurou a dusnou atmosférou. (02.01.2007)