Upír Nosferatu

Mé hodnocení se váže na verzi od Diamond Entertainment z roku 2002. /Bez filtrů, pouze v černobílé barvě. Nepříliš dobrá obrazová kvalita (jas). Mezitititulky jsou anglické. Orlok byl nahrazen Draculou. Nejprve doprovázejí varhany, zhruba od poloviny pak orchestrální hudba. Ani jedna z částí však nebyla skládána přímo pro Muranauův film./ (17.11.2008)

Jedinečnost slavného trojlístku „Caligari, Nosferatu a Vampyr“ spočívá mimo jiné v tom, jak nápadně se liší – první je expresionistický, druhý mýtotvorný a třetí impresionistický. Kabinet doktora Caligariho klade reálné dějové prvky do rámce pohybů nemocné, blouznivé a démonické duše (expresionistický zevnějšek odpovídá duši), zatímco Upír Nosferatu na to jde obráceně a divné postavy zasazuje do reálných exteriérů měšťanské společnosti. Vampyr od Dreyera stojí někde mezi a snovostí odpovídá francouzskému impresionismu 20. let 20. století. ____ Abych se přiznal, Nosferatu se mi líbil ze všech tří asi nejvíce. Možná za jeho kvalitami nevězí jen zvláštní dvojakost počátků kinematografie, současně tak naivních a podmanivých, jako spíš nepřítomnost postmoderny - příběhy z první poloviny 20. století nerelativizují, nezpochybňují, ani přehnaně nehloubají. Naopak vycházejí z pohádek a z legend a opětovně se k nim v závěru navracejí. A i to je důvodem jejich estetické panenskosti. (02.12.2008)

Počin romantického, okultismem fascinovaného básníka, do něhož se doba vzniku otiskla prostřednictvím expresionistické poetiky. Dílem kvůli skromnému rozpočtu, dílem z vlastní příklonnosti k přírodě, nenatáčel Murnau Upíra ve studiích, kde vznikala většina expresionistických filmů, nýbrž v reálných lokacích (včetně Vysokých Tater). Děsivé stíny, nepřirozené geometrické tvary a vychýlené kompozice zároveň realitu překračují a vtahují nás do světa na pokraji zkázy, jejíž příchod ohlašuje Orlock. Krysí tvář, oči maniaka, dlouhé pařáty namísto rukou - vypadá takhle smrt? Nosferatu umožňuje vidět prototypy situací, dějových zvratů a symbolů, z nichž se později stala klišé upírských příběhů. Pro mne zůstává originál dodnes nepřekonaný a věřím, že stejně zneklidňující, jako byl pro jeho první diváky. 95%Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo (04.11.2006)

No nevím. Jedno z mých nejrozporuplnějších hodnocení. Vytknout by se dala spousta věcí, např. občasné nelogičnosti, spousta zbytečně nesympatických a ošklivých herců (což je nejspíše v souladu s principy expresionismu, ale asi nemám dostatečně avantgardní choutky, abych to plně docenil), poslední půlhodina (které celkem viditelně dochází dech a záběry z města či lodě se nedají s Orlokovým hradem srovnat), s tím související scénář, jenž chce být možná až příliš epický a vysílá Drákulu, pardon, Nosferata do světa, což místy dost podrývá atmosféru (viz. scéna, kdy si sám nese svoji rakev), atd atd... Jenže! So wie so se jedná o špičkový horor, který je skutečně velmi děsivý i dnes, Schreck je neskutečný, kamerové filtry a atmosférické záběry jen prohlubují požitek z filmu. I přes řadu subjektivních nedostatků tedy nemohu nedat za pět, přestože čisté svědomí ohledně toho tedy nemám... :) (08.03.2008)

Nosferatu je dědečkem všech hororů a v té době to muselo být asi něco neuvěřitelného. U mě to bylo tak, že jsem se asi v půlce začal trochu nudit, až ke konci to bylo zase trochu zajimavý, ale né tak, abych mohl říct, že i přes svůj věk si film zaslouží vysoké hodnocení. Přidávám jednu hvězdu za to, co před devadesáti lety dokázali udělat. No už mám asi moc přehnané nároky na dobrý film, ale přece nebudu film hnát do nebeských výšin jen kvůli tomu, že ve svém žánru byl mezi prvními ne? (08.08.2012)