Upír Nosferatu

Nejukecanější němý film co znám. Jestli na tomhle filmu nemám něco rád, je to právě poměr obraz vs. psaný text. Jakkoli je obrazové zpracování poutavé, mám pocit, že je mnohdy jen koloraturou. Text často funguje jako hlavní hybatel (někdy i rušitel) děje a režisér na něj klade velký důraz. Je to sice logické, v mantinelech němého filmu pochopitelné, ale z filmového hlediska to u mě moc nefunguje. (06.07.2006)

Kdo by mohl tušit, že kinematografii v plenkách vyraší jako první zuby dva špičáky.. I když je Max Schreck na plátně jen necelých 9 minut, uzmul si film zcela pro sebe a jeho výkon (jestli se to dá tak říct) se stal po zásluze legendou. Atmosféru vydatně podporuje podmanivá hudba Hanse Erdmanna, v které evidentně našel inspiraci i Wojciech Kilar pro některé pasáže Coppolova Draculy. Ovšem… I přes to, že Murnau předběhnul dobu o spoustu let, poskytl obsáhlou lekci němčiny zdarma a jeho film se stal nezpochybnitelným mezníkem v dějinách kinematografie, zůstávám pevně přesvědčen, že kdyby si většina těch, co hodnotí Nosferatu lépe než třeba právě Draculu, měli vybrat, který film sledovat 5x za sebou, zvolí raději Oldmana než Orloka. Zkrátka, na parním stroji Jamese Watta můžete dojet jednou do práce, ale nebude tak jezdit celý rok.. (01.02.2010)

Čo sa mňa týka, tak Nosferatu je najlepší film v histórii kinematografie (páni Luchino Visconti a Bjorn Andrésen láskavo prepáčia, Billy Wilder a Gloria Swanson takisto). Nielenže je dokonale efektívny vo svojom žánri (po neprekonateľnom Votrelcovi je to najstrašidelnejší horor - s dôrazom na slovo najstrašidelnejší - Max Schreck vo svojej maske je skutočne to posledné, na čo by som chcel naraziť pri prechádzke nočným parkom), ale má i báječné filmové kvality (vrátane medzititulkov, prirodzene - "Len čo Hutter prešiel cez most, zmocnili sa ho príšerné tiene." brrr!), herecké výkony (vždy, keď vidím, akým spôsobom sa Greta Schroeder zľakne, keď začuje upíra vystupujúceho po schodoch, srdce mi poskočí - hrôzou alebo snáď radosťou, neviem) a samozrejme i špecifickú a neopakovateľnú melancholickú atmosféru do značnej miery vyplývajúcu z grotesknej estetiky "silent cinema" ako pridanú hodnotu. Upírsky horor je kategória, ktorá ide úplne mimo mňa, napokon, žiadny režisér nenakrútil na túto tému nič pozoruhodné. Až na Murnaua. A ten nakrútil čosi tak veľkolepé, že nejaké subjektívne preferencie idú stranou a ostávajú len vytreštené oči a zadržaný dych. Predovšetkým upír tu bohu vďaka nie je prezentovaný ako elegantný džentlmen, ale ako skutočná nemŕtvola, ktorá sa len občas prinúti k náznaku sociálne akceptovateľného správania (záber na mŕtvolu postojačky nehybne číhajúcu v sieni zámku je vrcholom číreho nadprirodzeného desu vo filmovom horore). Neskôr ktosi inteligentný po zvlášť zrelej úvahe dospel k názoru, že gróf nevyhnutne musí byť levom salónov s tvárou obstarožného milovníka a výsledok poznáme... PS1: Nádherne strašidelné mnohoposchodové štítové domy (pôvodne neskorogotické kupecké sklady) si štáb odskočil nasnímať do Luebecku, pieskové duny (ktovie prečo) až na ostrov Helgoland. Slovenská časť filmu bola nakrúcaná v októbri 1921. Pár záberov registruje lesy spustošené katastrofálnou víchricou, ktorá Tatry postihla v novembri 1915. Záverečný záber patrí Starhradu pri Strečne. PS2: Čo sa týka potenciálnej zvukovej stopy, odporúčam ranobarokové čembalo (Froberger), ktoré pôsobí skľučujúco a trochu pohrebne prakticky nonstop. Ak vám však vadí nevzrušené tempo i v emocionálne vypätých scénach, zožeňte si verziu, ku ktorej hudbu skomponovali Gérard Hourbette a Thierry Zaboitzeff. Je vykalkulovaná na efekt, nervne expresívna a medzi 33. a 36. minútou infarktovo desivá. Nič proti tomu, no nemý film je nemý film. Ruhe bitte. PS3: Max Schreck sa vo filme v zrkadle odráža, čo je zrejme jediná indícia poukazujúca na to, že nejde o ozajstného upíra, ale o herca. No, neviem neviem... PS4: Práve (1.8.2021 som si pozrel balet "Faunovo popoludnie", ktorého egyptizujúcu choreografiu urobil a zatancoval Vaslav Nižinsky (1912), čo mi umožňuje konštatovať, že Schreck v niektorých scénach cituje Nižinského strašidelné pohyby. Nižinsky bol star a jeho Faun v umeleckých kruhoch už vtedy legendou, aj preto je pre mňa táto spojitosť záležitosťou priameho pôsobenia. (04.11.2006)

Skutečná lahůdka z dřevních dob žánru. Co více dodat, když vše již bylo řečeno ;-) - - - Jen tak pro zajímavost, tohle dílo dnes existuje v mnoha verzích (jen na IMDb je jich vyčísleno osm) střihu a tím i délky filmu. Já sám jsem tenhle film viděl v průběhu nějakých dvaceti let 4x a mám pocit, že pokaždé jinak. Krom televizního uvedení a projekce v brněnském FK daleko zajímavější byly projekce na 20. LFŠ (1995) s nezapomenutelným klavírním doprovodem >improvizujícího< Filipa Topola a letos pak v brněnské Flédě projekce s hudebním doprovodem DG307 a hostujícím violoncelistou Pepou Klíčem (toto hudební nastudování vyšlo též na cd "NOSFERATU" - viz. diskuze k filmu). Topola už asi v souvislosti s tímto filmem neuvidíme (i když by to bezesporu stálo za to! - pokud by o to stál :-) ale Dégéčka si živě s tímhle filmem - budete-li mít tu možnost - určitě nenechte ujít! Možná by to bylo i téma pro některého z vydavatelů - tenhle počin vydat na dvd! (17.04.2006)

Láska k černobílým obrázkům, které šeptají svá bizarní poselství a věštby do ticha. Pokroucený svět maniaka Caligariho a plíživá hrozba vampíra Nosferatu. Bezesporu nejsugestivnější zpracování draculovského mýtu – právě proto, že zlo nemůže mluvit, právě proto, že má jen dvě barvy. Nosferatu alias Orlock alias tajemný Max Schreck není jen filmovou stvůrou, je to dokonalé ztělesnění zla a zmaru, smrti, předtuchou budoucí zhouby německého národa. Tenhle film nemá slabých momentů. Neděsí intenzivně, ale je jedním dlouhým požitkem z filmařiny, která nepotřebuje drahé efekty, aby uchvátila diváka emocionalitou a atmosférou. Tohle je film ve své syrové podobě. Tohle je, dámy a pánové, Film. (25.01.2004)