Upír Nosferatu

Bezesporu se jedná o nejlepší filmové ztvárnění tohohle Transylvánského degustátora červené tekutiny. Herectví a charisma Max(e) Schreck(a) dávají tomuhle snímku naprosto jiný rozměr. Horší už je to se zvukovou stránkou filmu, která pro mě byla spíš rušivým elementem. V patřičných chvílích sice hudba dokázala vyšpónovat napětí a atmosféru o level výš, ale po zbytek času mě spíš neskutečně iritovala. Ač nerad - jedna hvězda musí jít dolů. (26.01.2018)

6 / 10 Písať komentár k takémuto filmu je ako balansovať na tenkom ľade... ale skutočne nemôžem inak! Na Upíra Nosferatu som sa tešil ako malé decko a stálo ma aj peknú námahu ho zohnať (výlet do Brna, 1000KČ, prepitá pečienka atď.) - o to väčšie bolo to skamenie, alebo skôr rozčarovanie, ktoré som pocítil po predlhých 94 minútach. Nepopieram, s vedomím, že ide o film z roku 1922, sa mi mnohé scény zdali neuveriteľne vynaliezavé, rafinované a hlavne originálne, ale to všetko sme videli už tisíc krát a v oveľa lepšom spracovaní. Moja rada, preto znie: Prestaňme si mazať med okolo huby, vzdajme Murnaovi hold, ktorý si ako Pán režisér určite zaslúži, a vykročme vstriec svetlejším zajtrajškom. (31.10.2005)

Láska k černobílým obrázkům, které šeptají svá bizarní poselství a věštby do ticha. Pokroucený svět maniaka Caligariho a plíživá hrozba vampíra Nosferatu. Bezesporu nejsugestivnější zpracování draculovského mýtu – právě proto, že zlo nemůže mluvit, právě proto, že má jen dvě barvy. Nosferatu alias Orlock alias tajemný Max Schreck není jen filmovou stvůrou, je to dokonalé ztělesnění zla a zmaru, smrti, předtuchou budoucí zhouby německého národa. Tenhle film nemá slabých momentů. Neděsí intenzivně, ale je jedním dlouhým požitkem z filmařiny, která nepotřebuje drahé efekty, aby uchvátila diváka emocionalitou a atmosférou. Tohle je film ve své syrové podobě. Tohle je, dámy a pánové, Film. (25.01.2004)

Člověk, který hodnotí Nosferatu, a přitom nevezme v potaz všechny historické a technicko-filmařské souvislosti, asi nepochopí, proč je to taková bomba. Z pohledu roku 1922 to ale musela být přímo atomovka. A co zůstává atomovkou dodnes, jsou všechny záběry s Maxem Schreckem. Rozhodně je to nejstrašidelnější filmový upír všech dob. (01.02.2006)

„Chce to jen trochu námahy, kapku potu a možná…malinko krve.“ Nikdy jsem nebyl zrovna fanouškem hororů (jako spíš jejich parodií), ale přesto bych od „klasiky“ žánru čekal podstatně víc. Triky a masky byly sice výborné (stejně jako ty stylové odbíjející hodiny s kostrou), ale atmosféra filmu mě nijak zvlášť nestrhla. Nepomohly tomu ani/hlavně postavy (snad s výjimkou záškodníka Knocka); úchylné výrazy hlavního namyšleného hrdiny (a soudě dle „uklidňujícího“ dopisu i řádně dementního), stejně tak ta jeho věčně nervózní nána („Proč jsi zabil ty krásné květiny?“), která bez něho nebyla schopná chvíli vydržet, ani k jednomu jsem necítil sympatie (spíš přesný naopak). Což je potom zvláště směrem k závěru filmu problém, když se o ně ani trochu nebojíte a je vám vlastně tak nějak jedno, jak moc Nosferatu řádí, snad mu i ze stále více převažující apatie k ději a jisté zlomyslné škodolibosti přejete úspěch (samotný konec mě tím pádem nechal ledově chladným). Takže na rozdíl od výborného Východu slunce půjdu u dřívějšího Murnauova díla s hodnocením podstatně níž, a to na až na chabý průměr. (01.06.2015)