Ohlédnutí

Mám rád Čepka a do filmu jsem šel hlavně kvůli němu. Také mne zajímalo samotné ohlédnutí, protože rok 1968 umožňoval těsně před srpnem se ohlédnout leckdy i pořádně. Zprvu mne bavila ta konfrontace volnomyšlenkářského Františka s komunistkou Olgou. I to pátrání zpět bavilo a některé momenty z doby okupace a kolektivizace byly drsné ač byly velice kratičké. Postupně jsem ale filmu nějak přestával rozumnět a závěrečná Čepkova věta mi nesedla vůbec. Jinak Čepek hrál tak nějak normálně, nebyl jsem z něj úplně odvařený. Snad to bylo jeho mládím. Stejně jako jiné i mně zaujala účast paní Kaplanové v roli sedlačky, ke které se Olga s Frnatiškem vrací.... Rozhodně se jedná o dost depresívní film. Určitě ho dám někdy ještě jednou, ale zatím je to jen za tři třešně za uchem. * * * (08.05.2015)

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... (03.08.2022)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)

Fíha... Skoro bych řekl, že si tenhle film z komunistů střílí a zároveň je... propaguje asi ne, ale... ten výslech u soudruha, hm... No a než mě vyhodíte, tak mi řekněte, jaký je rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou... --------------------- Zmatený komentář? K tomuhle filmu se to vážně hodí... (08.09.2007)

"Existuje vůbec něco, pro co by se dalo žít?" Do Františkova života (typická role pro Petra Čepka), muže s "poctivými a čistými oči", který neví co s životem, neboť jeho "duše se splasklá jak vypuštěný balon", vstoupila žena s "kantorským komplexem," aby ho naučila "trpělivosti a pokoře" . Jistou trpělivost musí mít s tímto Mášovým filmem i dnešní divák. Je totiž tematicky i dějově dosti rozkročený a ve svém důsledku i nesoudržný, neboť skáče ze současnosti do minulosti obou hlavních protagonistů. Ty minulé děje jsou na svou dobu líčeny velmi odvážně, neboť se film věnuje řadě tabuizovaných témat (chování partyzánů po 9. květnu, osud sovětských zajatců, procesy v 50 letech, násilná kolektivizace). Ale to  prolínání této smutné minulosti s mnohdy tvrdou realitou současnosti mi ne vždy úplně sedělo. Hlavně mi není asi jasné, co bylo hlavním Mášovým cílem. Zda poukázat právě na tu problematickou minulosti (což velmi oceňuji) nebo spíše na problematickou současnost. Film je vyprávěn retrospektivně, takže divák již z úvodu ví, že Olga ve své snaze přimět Františka k "pokání" a "naučit ho pokoře" uspěla. Nemá ale vlastně moc šanci poznat, jak se tahle změna ve Františkově chování projevila (viz jeho poněkud hrubé chování k Olze těsně před koncem filmu). Těžko taky říct, jak si vyložit její závěrečná slova věnovaná Františkovi: "Ahoj človíčku". Šlo ji skutečně jen o to, udělit Františkovi jistou "výchovnou lekci" nebo k němu chovala jisté romantické city? Samotnému vyústění (tj. Olžinu odjezdu někam pryč) jsem v tomto směru moc nerozuměl. (22.06.2022)