Pokání

Jednoduché hodnocení. Za celý svůj život (kurva dlouhý)jsem jako promítač venkovského kina viděl z komunistické éry Ruska a jeho satelitů jen 2 opravdu krásné a dobře udělané filmy: Cikáni jdou do nebe a Pokání. Jak se to těm gruzíncům podařilo udělat-nepochopím. Je to geniální po stránce scénáře, námětu, hudby, herectví, režie. Jedna z nejsilnějších scén, s odstupem času hodnoceno, je rozhovor syna Varlama s Bohem a ďáblem a Varlamem, který pojídá rybu v přítmí sklepa. "Jestli každému vše odpouštíš, tak na co si ztěžuješ, potom jsi Ježíš!....Starou bačkoru ti na tom záleží, ty jsi prostě jenom dostal strach....Pokud není kočka v tmavé místnosti, pak si ji tam vytvoříme a pak ji také chytneme." Zaráží mě nízká hodnocení tohoto opravdu geniálního díla od kolegů s CSFD. Jestli se u tohoto filmu nudili, doporučuji jim fotbal nebo hokej, má to větší spád. (20.01.2009)

Nádherná, mrazivá krása. Symboly bývají ve filmech mnohdy samoúčelné a zavedou filmaře k opájení se vlastním uměním. Ale tady ne. Tady dokonale vystihují zrůdnost zla téměř elegantními prostředky, čímž dodávají filmu mnohem větší sílu, než kdyby byl natočen přes potoky krve a utrpením zkroucené obličeje. (28.03.2009)

Kdo se trochu vyzná v dějinách té odporné země jménem ruSSko, asi ví jak tam šli po sobě prezidenti Svazu sovětských socialistických republik. My co už máme nalétáno nějaké ty operační hodiny si na některé z nich dokonce pamatujeme i dobu kdy zakukali. Když člověk sleduje tenhle film, těžko věří, že jej někdo natočil v roce 1984 v SSSR... Kdo tu dobu zná, prostě nechápe. Jenže ten letopočet je klíčový... Tou dobou tehdejší prezident K. U. Černěnko byl na tom zdravotně zle a v zemi bylo téměř bezvládí. Na jeho místo se pak dostal ten, o němž zpívá Žlutý pes ve svém geniálním textu Sametová ,, A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov, kopyta měl jako z Arizony --- Přišel a zase vodešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel, a po něm tu zbyly samý volný zóny '' ... Tak, tak. Přišel Michail Sergejevič Gorbačov a s ním změny. A to pořádné!  Nejden ruSSák mu kvůlit omu ještě dnes nemůže přijít na jméno, protože ruSSák význam tohoto muže nikdy nedocení. A i když Gorby měl taky svoje mouchy a byl komanč, je to historií setsakra nedoceněná postava, která umožnila nejen nám dostat se na svobodu a žít si po svém. Hlavně unás by se mělo o něm učit ve školách v souvislosti s listopadem 1989 a jeho rozkazen armádě nejen v ruSSku, ale hlavně dislokované u nís - nezasahovat a zamezit případnému zásahu naší armády proti demonstrantům! Kdo zná stalinistický režim i jeho metody a způsoby likvidace tzv. nepřátel lidu a pak už vlastně kohokoliv jen kvůli paranoie Stalina, velmi snadno ve filmu pozná o čem je řeč. Vše je nádherně převedeno do fiktivní země s fiktivním diktátorem, na oko přátelským a milujícím lid, kulturu a umění. Ve skutečnosti však hrůzovládcem likvidující spolupracovníky i pro něj úplně cizí lidi. Po jeho smrti převezme úřad jeho syn. Teď už se nepopravuje. Odpůrci jsou prohlašováni za blázny a jsou zavíráni do psychiatrických klinik mnohdy na doživotí !!! Že vám to připomíná současný režim v ruSSku ? Přesně tak. Nic se tam nezměnilo! Nic. Je to úplně marná a zbytečná země. Je obrovská škoda, že reformy, které zahájil Gorby nepokračovaly jak měly. Dnes vidíme jak to vypadá, když je u moci další Varlam Aravidz, jen se jmenuje jinak. Vůbec bych se nedivil až Putlera někdo odpraví (a že ko někdo krouhne je bez debat, - otázka nezní zdali, ale kdy...) pak věřím, že taky nebude mít hrob... Polít benzínem a spálit někde na skládce by myslím bylo tak akorát pietní, něco jako to měl Áda. Pokání není film pro každého. Ale vzdělaný divák v tom objeví tu skvěle zašifrovanou pravdu, nádherně natočenou, která tehdy tímto filmem vyřčená, musela asi mít neskutečnou sílu. Vždyť jen co v ruSSku zmizelo od třicátých let lidí...  Velmi silný zážitek. Dávám za 5 kmenů stromů se jmény... * * * * * (07.07.2023)

První film viděný snad pouze na základě plakátu (od autora Zdeňka Vlacha). Film sice není zas tak strhující, jak by se u tohoto tématu možná předpokládalo, ve svém pomalém tempu je zaměřen, více než na děj, na metaforu a podobenství, rozhodně však nepostrádá atmosféru a zdařilé vykreslení ducha doby. Zkrátka - "K čemu je ta cesta, když nevede ke chrámu..." (27.12.2009)

Sojuz nerušimyj ... Gruzínci ako ďalší zo zaujímavých národov mocného ZSSR so svojou vskutku pozoruhodnou kultúrou a z lingvistického pohľadu unikátnym jazykom. Priznám sa, že počúvanie tejto reči v mojom prípade prevážilo nad sledovaním filmu samotného (šokujúce napríklad bolo zistenie, že mama sa povie "teta"). Každopádne, diktátor s ľudskou tvárou a s vizážou Jozefa Tisa (nemôžem si pomôcť) je neskutočne výraznou postavou. Božie mlyny melú síce pomaly, ale isto. Z toho pohľadu si treba v živote udržať nízky profil a nesústrediť príliš veľa moci vo svojich rukách. Lebo inak človek nenájde pokoj ani po smrti, resp. našiel by ho zrejme len v prípade kremácie. Tá ale na Kaukaze veľmi nefrčí. (24.07.2017)