Pokání

Keby existovala ČSFD ešte za socíku, keď som ten film videl, neváhal by som aj so šiestimi :-) hviezdičkami Pretože aj na "perestrojkové" časy to bol mimoriadne odvážny film. Keď som ho videl pred časom, bez dobových konotácií, stále zostalo veľa presvedčivého, aj filmársky pôsobivého, ale k absolutóriu mu už čosi chýbalo. To je to riziko "politických" filmov... (27.09.2006)

Převážná většina filmových fanoušků si titul Pokání spojí s nesrovnatelně mladším filmem britsko-francouzské výroby z roku 2007. Pokud si dobře vzpomínám, jen málokterý snímek mě pobavil tak, jako se to povedlo právě Abuladzeho Pokání. Ten výraz koncentrované nudy a ztělesněného zoufalství v očích diváků při promítání filmu mi hluboko utkvěl v paměti. V polovině 80. let, kdy se film dostal do širší distribuce, se stal nikoliv filmovou, ale společenskou událostí, kdy každý, kdo chtěl být "in" jednoduše musel Pokání vidět. Potíž je v tom, že se jedná o typicky klubový intelektuální snímek, který je obtížně konzumovatelný širším filmovým publikem. Budu velký optimista, když napíšu, že 5 % diváků film "vzalo", kdežto 95 % z něj bylo maximálně znechuceno. To nic nemění na faktu, že ho všichni chválili do nebes. Své místo ve filmové historii si vysloužil za to, že byl první filmovou obžalobou stalinismu. Jenže plnou metafor a symbolů a s nefunkčním příběhem.... Jako seznámení s érou stalinismu nepoměrně líp funguje např. Baltazarova hostina nebo Unaveni sluncem. Pokání je příliš dlouhý, špatně sestříhaný snímek, který lze promítat tak na filosofické fakultě, ale ne v běžné distribuci. Celkový dojem: 40 %. (14.01.2008)

Ty symboly, sémiotické hrátky a umísťování herců v mizanscéně (Bluntman) opravdu fungují. O žanrové transtextuálnosti (mezi dokumentem, rekonstrukcí a dramatem) (bluntman) možná trochu pochybuji. A protože jsem to neviděl na LFŠ, ale v doma v teple a pohodlí, nemám problém ani s úvodem, ani závěrečnou diskuzí. (04.10.2010)

Varlam Aravidze je stvořen z typických rysů významných světových diktátorů dvacátého století. Někteří jsou lehce odhalitelní, ale většinou je pro jejich odhalení potřeba nenechat spát ani jednu mozkovou buňku. Celý tento snímek je o luštění symbolů, náznaků a skrytých vodítek k pochopení nenávisti k režimu. Je to poněkud náročné na sledování a bez mučení přiznávám, že jsem jedním ze spousty bloudících ztracených v nepřehledném vyprávění. (05.03.2009)

Se svým hodnocením tady budu působit asi jako exot, ale rozhodně to není zapříčeno tím, že dramaturgie LFŠ je natolik v hazlu, že tenhle flm si dovolí dát jako první a předchází mu dvacetiminutový necitlivý úvod a pak ještě desetiminutovka povídání o filmu zpozava plátna. Pokání je film, z kterého by měl jistě Dostojevskij radost, jenže ten film je o absenci falu a superegu a jakmile něco víte o Freudových tezích, přijdou vám všechny ty symboly, sémiotické hrátky a umísťování herců v mizanscéně či žanrová transtextuálnost (mezi dokumentem, rekonstrukcí a dramatem) jako hloupá, užitá postava nespolehlivého vypravěče nedůsledná a říkáte si, že kdyby ta rodina neustále vykopávaného dětu z hrobu raději zpopelnila, divák by měl klid od téhle uondané nudy. A nehodlám přičítat filmu plusy za významné postavení v historii, protože jako flm nefunguje skoro vůbec. (21.07.2007)