Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

"A je to tady, tohleto je zvuk míru!" Ano, je to celovečerní nostalgické rozloučení se seriálem. A také s válkou. S válkou, která je nesmyslná ve své podstatě a je těžké její útrapy překonat, nejen po fyzické, ale především po psychické stránce. Proto zde asi převládá antimilitaristická dramatičnost místo vtipu, nadhledu a černého humoru, které jsme si dosyta dopřávali během seriálu. Ale bez nich by se asi naši hrdinové tohoto závěru nedočkali... (10.03.2017)

Loučení s životní epochou postav i jejích představitelů. Že je to uslazené a dojímavé. Mělo by být. Filmové postavy spolu strávili tři strastiplné válečné roky, jejich představitelé pak 11 sezón, během kterých se jim osudy řádně provázaly. Zvlášť chytrý scenáristický tah vidím rozjezd derniéry Hawkeyeho za dveřmi blázince. I největší optimista a cynik byl válkou nakonec těžce poznamenán. Taková životní etapa skupiny lidí, kteří ač k sobě přiděleni, si na sebe nejen zvykli, ale velmi se respektovali. O to dojemnější bylo jejich vzájemné rozloučení. (22.01.2014)

Tak jako žádná válka netrvá věčně (díkybohu), věčně jsme nemohli koukat ani na Hawkeyeho s BJem, jak si tropí legraci z "dozrávajícího" Klingera, zatímco je z dálky pozoruje naoko vážný plukovník Potter. I další postavy, které vydržely až do úplného konce - otec Mulcahy, Margaret - nebo které seriálem dlouho či jen krátce procházely - (Henry, Radar a spousta dalších - si zaslouží respekt, stejně jako všichni tvůrci, kteří jedenáct dlouhých let přinášeli nejen smích, ale i určité poselství a morální ponaučení. Nedokážu si vybavit, jestli jsem někdy u seriálu zažil hezčí a dojemnější ukončení/loučení. Herci se neloučí jen se seriálem, se sebou samými nebo se svými postavami. Loučí se i s věrným divákem. 100%. Domů se nakonec vrátíme všichni! A ano, u posledního dílu MASH jsem budel jako želva, protože mi to prostě přišlo všechno líto :). (30.05.2009)

Seriál M*A*S*H mám moc ráda, takže jsem tušila, že filmové rozloučení nebude lehké. A taky nebylo. Ze začátku má trochu nevyrovnané tempo, ale jak děj nabírá na obrátkách a atmosféra houstne, člověk se snadno nechá polapit do pasti, která se kolem něj jedenáct sezón stahovala. Já jsem půlku filmu brečela jak malá a tu druhou jsem se smála. Alan Alda odvedl vážně skvělou práci. M*A*S*H je totiž jeden z nejsilnějších (proti)válečných filmů, které jsem (dosud) viděla. Teď tu emoční nálož půjdu rozchodit, tak moc mě to dostalo. P.S.: Kuře v autobuse? Vůbec se nedivím, že si pak Hawkeye musel odpočinout. Taky bych musela. (01.02.2016)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)