Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)

Se seriálem jsem skoro žila, viděla jsem snad každý díl a to nejen jednou a kdykoliv tento skvost opakují na nějakém televizním programu, ráda se na něj podívám. Proto mě poslední díl opravdu dojal a zanechal ve mě smutný pocit loučení a nejistoty. Naši hrdinové se rozcházejí, každý za svým štěstím. Všichni vědí, že se už asi nikdy navzájem neuvidí. Jediné mínus je dlouhá stopáž, která ze začátku působí trochu nudně. Vtipy jsou prokládány vatou, aby se ten děj nějak natáhnul. Ovšem posledních asi 20 minut filmu hrají na city a kdo neuroní slzu, ten nemá rád M*A*S*H. (21.06.2010)

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu. (01.04.2006)

Oproti původnímu filmu z roku 1970, tento nový, díky zachování většiny postav v zastoupení, jak je máme rádi ze seriálu, působí mnohem lépe (což se odráží i na hodnocení). A to navzdory (pokud jste předchozí opičí souvětí přežili a čtete dál) skutečnosti, že de facto neobsahuje nic z toho přátelsky nahořklého seriálového humoru. Pocit z tábora je velice autentický (vztaženo k seriálu). Tvůrci se však zřejmě rozhodli, že je na čase mnohem explicitněji vyjádřit názor, že válka je vůl, než jak to snad poněkud vágně mohlo vyznít z frivolnosti seriálových epizod. Takže jsou všichni patetičtí, udušení trvajícím stresem a steskem po domově, frustrovaní válečnými zážitky. A ovšem nevtipní. Viděl jsem zkrácenou dvouhodinovou televizní verzi, přesto jsem se těšil, až bude konec. (05.09.2010)

Film s najfantastickejšou možnou predohrou tvorivo naskladanou 106 a pol hodinami nepretržitého humoru, ľudskosti, malých aj veľkých zlostí aj radostí, ale aj osobných tragédií s tou najväčšou - masovou - na pozadí. To samo o sebe silne dojíma. O to silnejšie, že v závere tvorcovia nepoľavili a napísali a zohrali pre nás nádherný, zároveň intímny aj veľkolepý The end. Goodbye Howkeye. (01.02.2014)