M*A*S*H

Zábavný, výborný, nadčasový, legendárny, intelektuálny, ľudský, neopozeratelný, príjemný... tak taký je tento americký televízny seriál. S rešpektom a hrdosťou salutujem všetkým členom mobilnej vojenskej nemocnice M.A.S.H. 4077. Vždy sa v ich prítomnosti kráľovsky zabávam. *M*A*S*H* - Mobile Army Surgical Hospital (Mobilná armádna chirurgická nemocnica). ***** (24.01.2008)

Jeden z nejlepších seriálů, který má však poněkud sestupnou tendenci. Od počáteční dokonalé a opravdu trochu ulítlé zábavy se seriál postupně dostává do většího a většího humanistického moralizování. Částečně to souvisí i s postupným odchodem klíčových postav. Ty nové je nedokázaly nahradit ani charizmatem, ani poskytnout podklad pro podobně humorné situace. Ale zábava to je až do konce. (13.06.2005)

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, což není dáno jen faktem, že se odehrává v době války. Mám ho rád pro slovní humor. Všechny díly jsem neviděl, ale jednou to doufám udělám:) Film s Donaldem Sutherlandem M*A*S*H (1970) jsem také viděl a považuji ho za výbornou záležitost. Mám rád film i seriál, každý pro něco jiného. Obě jsou to podle mě převratná díla. (19.08.2010)

10 / 10 Chcel som napísať ďalšiu z oslavných ód, ale nedokázal som to - M.A.S.H. je príliš dobrý seriál na to, aby som ho mohol popísať slovami a zároveň ho neurazil. 256 epizód, 128 hodín tej najkvalitnejšej filmovej zábavy, nespočet veselých i smutných ľudských etúd, to všetko korunované celovečerným rozlúčkovým filmom, pri ktorom som plakal spolu s lúčiacimi sa hrdinami. M.A.S.H. nie je seriál, to je životný štýl! (23.04.2005)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)