Démanty noci

Od prvej sekundy v nekompromisnom zbesilom filmovom pohybe. Hlavne uniknúť. Zo strnulosti väzenia, z odovzdanosti vonkajším okolnostiam. Ale čo robiť, keď únik neposkytuje istotu prístrešia, jedla a prítulnosti milovanej osoby? Prináša len prenasledovanie všetkého schopných a životom oklepaných dedov so škrekľavými povelmi a puškami v rukách. Pretože únik z nalinajkovanej koľaje neprináša porozumenie rady starších, ale len nenávisť mrzutých starcov. Neznášajú ak im nejakí fafrnkovia narušia zaužívané trasy. Takí si nezaslúžia prívetivé zaobchádzanie. Úzkostnú situáciu plnú únavného behu po skalistom povrchu, blatistom lese, dažďa a následne premočeného oblečenia pomôže prekonať únik do spomienok, predstáv a fantázií. Ten jediný dokáže prekonať aj smrť. Ako moment, okamih večného putovania oslobodených duší z vytrhnutých pút spoločenského nacizmu. (23.04.2015)

Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě. (02.07.2011)

Asi jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Česká šedesátá miluji, ale nyní opět žasnu, co všechno bylo tenkrát vytvořeno. Po Slavnosti a hostech druhý Němcův film, který znám (nepočítám Perličky na dně). Zajímavé je, že v obou případech jde o jakousi zábavnou štvanici na člověka, tak či onak spojenou s hostinou (ačkoli zábavné to není ani ve Slavnosti, tím méně tady). V obou případech je to samozřejmě úplně jiné. Pokud jde o Démanty, rád bych k nim něco chytrého podotkl, ale u tohoto filmu jsem schopen jen vyjádřit němý obdiv nad jeho působivostí. Zdaleka to není jen "odsudek zla", nýbrž neuvěřitelně působivý pohled zevnitř zoufalého úprku o život - žádné rozjímání, jen pud sebezáchovy, probleskující vzpomínky a drobná, leč děsivě fatální dilemata prchajícího - to vše ve zlé rychlosti a surově konkrétních reáliích. Výjmečně musím pochválit zde uvedený "oficiální text distributora", který precizně formuluje to, co bych rád řekl i sám, mít na to bystřejší mozek. Z těch několika komentářů, které jsem přečetl, je pro mne hodnotný posudek od Radek99, krásně to napsala amirgal.. Pokud jde o kritické komentáře, tak těm jsem ochoten ustoupit pouze v tom, že scéna slavících staříků snad nemusela být tak zdlouhavá. (Ale s tím by asi souhlasili i oba štvanci.) Výtky jako "rušivé flashbacky" nebo "nemohu se ztotožnit s hlavními postavami" musím odmítnout s tím, že ztotožňovat se se štvancem bych ani nechtěl a tento film prostě není o "sympatiích k hrdinovi", nýbrž je to přímý pohled jakéhosi člověka v roli štvané zvěře. A flashbacky rušící atmosféru? On ten kluk když zdrhá o život, tak prostě má ty "rušivé flashbacky" a Němec je zaznamenává - laskavý Pan Divák promine. Navíc nejsou samoúčelné. Jeden jednodušší příklad: Když se na silnici snaží vyskočit na auto, kamarád upadne a ten první se k němu vrátí - mohl sice sám naskočit, ale v tom zlomku vteřiny udělal prostě obrat - možná je to svědectví o jeho "charakteru", možná jen jeho uštvaný stereotypní mozek podcenil situaci a neeliminoval včas tento "zbytný" podnět - jisté je jen to, že jde o prvotní reakci a vteřina bohužel netrvá dlouho. Pak, když už jsou lapeni, se mu tato scéna vrátí - proč asi? Častější jsou ovšem záblesky vzpomínek, které vyskakují z podvědomí, a jež Němec "chytá" a využívá je dvojstraně: jednak jako místy až bezohledný doklad toho, co ve štvanci "běží", jednak ale i pro "svou potřebu", aby vyvolal v divákovi určité separátní dojmy - třeba mikroscéna dvou procházejících se mladých duchaplných fešáků v esesáckých uniformách. Zadrhávající se trojalternativní scéna se selkou snad zvláštního vysvětlení nepotřebuje. (24.03.2011)

I kdybych chtěl sebevíc, nemůžu dát více hvězd. Vůbec mi to nesedlo. Pochválit mohu kameru, pár atmosferických scén a skutečnost, že ve filmu zazní minimum slov a přesto divákovi nechybí. To je ale tak všechno. Příběhově nezaujalo, psychologická stránka filmu rovněž nezafungovla a ve finále mi přišlo i těch 64 minut celkem dost. (16.02.2017)

Psychologické rozpoloženie deja si každý vyloží po svojom. Každopádne dej, príbeh a zápletka ako taká, vlastne ani nie je. Jedná sa len o kamerou prerozprávaný a zachytený útek dvoch mladíkov, ktorý utiekli z vlakového transportu, ktorý ich mal deportovať do koncentračného tábora. Dej je prakticky nemý, tých pár slov, čo vo filme padne, ale len zhutňuje stiesnenú a beznádejnú atmosféru. Záver je čistý psychoteror, každú plynúcu minútu som sa čím ďalej, tým viac tešil na komédiu, ktorú som mal po tomto filme nachystanú. 75%. (04.05.2009)