Démanty noci

Keď som si prečítal autorský popis k tomuto filmu (samozrejme až keď som si ho pozrel) som celkom padol na zadok. To čo chcel autor formou filmu povedať by ma nenapadlo ani v najtajnejších ani najmokrejších snoch. Príbeh silný o úteku pred vlakom smrti. V hlavách hlavných hrdinov sa odohrávajú všetky možné scenáre ktoré sa v danej situácií môžu udiať to som všetko dával. Síce s pokrčeným čelom ale dával. Ale tá geriatrická hostina nemeckej strednej triedy kde 20 starčekov mľaská nad hydinou to už som vážne nedával. Asi to netreba hrať na umenie za každú cenu a potom dať k filmu vysvetlenie aby to nijaký rádoby filantropi mohli obdivovať a kochať sa tým aký artový skvost niekto natočil. Pre mňa absolútne podpriemerná záležitosť. 29% (17.02.2020)

Psychologické rozpoloženie deja si každý vyloží po svojom. Každopádne dej, príbeh a zápletka ako taká, vlastne ani nie je. Jedná sa len o kamerou prerozprávaný a zachytený útek dvoch mladíkov, ktorý utiekli z vlakového transportu, ktorý ich mal deportovať do koncentračného tábora. Dej je prakticky nemý, tých pár slov, čo vo filme padne, ale len zhutňuje stiesnenú a beznádejnú atmosféru. Záver je čistý psychoteror, každú plynúcu minútu som sa čím ďalej, tým viac tešil na komédiu, ktorú som mal po tomto filme nachystanú. 75%. (04.05.2009)

Naozaj mnohé pôsobivé scény, zduplované zaujímavou prácou so zvukom. Krásna paralela medzi človekom a zvieraťom. Utečenci ako štvaná zver, odporný mlaskajúci a "žerúci" starci ako predátori, všetko zvýraznené kulisou lesnej divočiny. Trošku dosť antinemecké (nemčina ako chrapot divokej svorky). Dosť rušivé - chaotické - flashbacky, vsunuté iba náhodne, bez zjavného hlbšieho významu. Zmätočná chronologickosť záberov (napríklad scéna "prosenie o chleba" alebo záver). Výborný pocitový film, ktorý pôsobí veľmi úprimne, no už menej sofistikovane - domyslene. Dosť mi chýbala hudba. Pri takomto filme zabudnúť na hudbu je podľa mňa chyba. Aj keď v bonusoch som sa dozvedel - a sám som to následne uznal - že scéna dažďa vskutku veľmi výrazne evokuje "pocit hudby" (podľa Taussiga oratórium) (13.06.2006)

Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc. (07.09.2007)

Co se uvědomění o válečných strastech, vlastní sebereflexi a hodnoty života týče, mnohem působivější než například různé zahraniční pseudodokumenty, které jsem měl možnost vidět ve škole ("Vlákna" apod.). Svižné, přímočaré, nezadrhávající se (určití lidé by řekli "zpátky ni krok", ale ty bych zrovna nerad citoval) vyprávění s výrazným zobrazením surrealismu, jaké v českém filmu nemá moc srovnání (až si musím nafackovat, že jsem ve školním referátu na tuzemskou působnost tohoto uměleckého směru na tento film zapomněl). Právě o na pevných základech stojící atmosféře se vyjádřím asi nejpochvalněji - ostatně aby ne, když jméno surrealismu již nějakou dobu skloňuji s velkou úctou a už od dětství na sobě pozoruji, že moje sny mají víceméně surrealistické rysy. Zdejší časté přechody ke vzpomínkám nemají výraznějších chyb a mě osobně nahrazují (někomu možná nedostačující) štíhlou dějovou linii. I to opakování stejných motivů (zimní radovánky, rodná hrouda, šalina...) má svou grácii právě v onom úvoděm zmíněném sypání si popela na hlavu, kdy nás líbá čarokrásná Nostalgie v momentu prožívání šeré přítomnosti. Němec mě při svém prvním sezení mile překvapil již zde opakovaně zdůrazňovanou technickou vyzrálostí, která také výrazně pomohla ke kladnému přijetí obsahu. Potěší i lehký odkaz na klasického Buňuelova "Andaluského psa", což jsem v naší kinematografii zaznamenal poprvé (a kdoví, jestli ne i naposledy). 90% (29.03.2011)