Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Recenze (173)
Nejde jen o kameru, i práce s chronologií záběrů, s flashbacky a flashforwardy byla v té době nevídaná nejen u nás, ale i ve světě. Tleskám. ()
Obsahově nesmírně složité drama, chaoticky střídající retrospektivy, snové scény a aktuální děj. Nicméně zabalené do skvělé kamery. Není to pro každého a bez znalosti předlohy asi těžko ocením všechny děje tak efektně zobrazené v tomto snímku. ()
40% — Syrový, ale těžko srozumitelný a přes svoji krátkou stopáž i kupodivu zdlouhavý film. Bylo velmi těžké orientovat se v příběhu, který sám o sobě mohl být velmi působivý, ale manýra nové vlny ho znepřehlednila. Neustálá změna časové roviny, opakování stejných záběrů, míchání reality s představami, to všechno tříštilo příběh. Scéna s německými důchodci mohla být opravdu mrazivá, ale co fungovalo u Formana, tady se míjelo účinkem. Konec pak byl vysvobozením. ()
Tenhle opravdu nelehký snímek vyžaduje vstřícnost a trpělivost přestože trvá jen hodinu. Odměnou je pak ale unikátní filmový zážitek a člověk nemusí být ani snob. Na jedné straně výrazově ořezané až na dřeň, na druhé dobově artistní. Kamera jde aktérům extrémně na tělo. Žádná hudba, minimum slov, Jan Němec v podstatě VYPRÁVÍ OBRAZEM. A to nejen (velmi prostý) příběh, ale hlavně prožitky hlavní postavy. Tam, kde by jiný potřeboval aspoň vnitřní monolog, vystačí on s několika vizuálními náznaky, které nám uprchlíkovy pocity a myšlenky přiblíží mnohem působivěji. Nepřestávám žasnout kolik originálních a sebevědomých filmů u nás v šedesátých letech vznikalo. 90% ()
Film, ve kterém slova nemají žádný význam, protože tu ani nejsou. Veškeré pocity jsou zde zobrazovány skrze umlčující kamerové záběry. Ujmul se toho ten nelepší Miroslav Ondříček a to stačí k tomu, abyste celou hodinu hltaly jeden záběr za druhým. 75% ()
Dobrodružný dětský film zasazený do válečné doby. Předlohou není povídka, ale román (176 stran). ()
Psychologické propracování je tu znát, ale zase nechci to nějak nadhodnotit. ()
Útěk dvou mladíků z transportu se prolíná s výjevy z jejich minulosti, obyčejné věci, schody, okna, vše odosobněné. Postrádala jsem přiblížení k hlavním postavám a to přesto, že záběry kamery jsou téměř výhradně z velké blízkosti a představu prostoru máme jen z ruchů. Zajímavý experiment, jistě novátorský ve své době, ale na mne tedy bohužel nefungoval. ()
Mladíci běží lesem, pak jdou rychle, pak leží ve vagoně – tato scéna ještě pětkrát, pak jdou pomalu, dále pražské tramvaje – stále dokola, jedí šišky (smrkové), válí se v mraveništích, plouží se lesem, záběry deště v lese (jediné, co se mi líbilo), vraždění hospodyně (asi osmkrát), důchodci 80+ mají hon, sprint o holi, hbití staříci slaví úspěch, senioři jdou na pivo a něco na zub. ()
Klidně se zařadím mezi neznabohy, protože mi česká nová vlna moc nevoní. A proč? Když uteču z transportu a jsem na pokraji duševního i fyzického vyčerpání, tak přeci musím sdílet svoje pocity s tím druhým. Já vím, je to kus filmařiny, ale to , že ve filmu chlapci pronesou maximálně 20 vět, tak to mě fakt nudí. A ti němečí "chasníci", to byl fakt hřebík do rakve. ()
Nejlepší film československé nové vlny. Jan Němec natočil dechberoucí psychologický film o útěku dvou chlapců z transportu smrti, který přesně vystihuje atmosféru Lustigovy povídky. Ovšem to nejlepší na tomto filmu je kamera. Ruční kamera vypadá v černobílém filmu mnohem líp než statická (škoda, že se v našem filmu nevyužívala častěji). Tato kamera nám dovoluje se vcítit do hrozné situace obou hlavních protagonistů a prožívat jejich utrpení. Je to geniální dílo, které se vyrovná i filmům francouzské nové vlny. ()
Československé drama natočené podle povídky A. Lustiga, v němž sledujeme únik dvou anonymních mladíků z nacistického transportu smrti. Věřím, že povídka nemusela být špatná, nicméně nesmírně naturalisticky a experimentálně pojaté filmové zpracování je velmi těžko divácky stravitelné a kromě jednotvárného a němého (neboť ve snímku je totální absence hudebního doprovodu, pouze občas je slyšitelný tikot hodin) úniku dvou osamocených a odepsaných jedinců nic dalšího nenabízí. V dramatu může divák sledovat dlouhé neměnné pasáže marného běhu za svobodou v depresivním lese, často chaoticky přerušované retrospektivními obrazy, jež se některé dokonce nelogicky opakují. Ve snímku, časově i filmařsky zapadající ho do počátku tzv. Nové vlny, se pochopitelně objevují neherci, často to může snímku pomoci, v tomto případě se však domnívám, že dvojice charakterově nerozvinutých utečenců ani skupina senilních německých myslivců, jimiž se nechali dopadnout, nenabízí nic významného. Jediné, co bohatě splňuje jakási měřítka a dokonce převyšuje všechno ostatní, je práce světoznámého kameramana M. Ondříčka. Vskutku lze do jisté míry tvrdit, že hlavní roli v tomto Němcově experimentu sehrálo oko kameramana. Obávám se, že Démanty noci nedosáhnou ani průměrného hodnocení a vzhledem k tomu, že stejně jako o rok mladší, tematicky velmi podobný Finský nůž, jsem měl problém dokoukat, hodnotím dílo jako nepovedené. ()
Upřímně, vůbec nevím, jestli jsem to pochopil. Kadžopádně ukázka funkčního filmového minimalismu s dost hustou atmosférou. ()
Krátké ale přece tak dlouhé. Nudné ale přece tak nenudící. ()
Ve flashbacích do minulosti jsem se často dost ztrácel a přes kvalitní atmosféru jsem se neubránil určité znuděnosti v některých pasážích. Ale tohle je přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, že když se na něj podívám znovu, můžu jej teprve patřičně docenit. První shlédnutí mi k tomu nestačí. ()
Nádherný film s DOKONALÝM závěrem. ()
Co se týče psychologické stránky filmu, je to skutečně velmi působivé, ale musím říct, že jsem spíše zastánce klasických snímků. Emoční vypětí přesahovalo uměleckou stránku o 200%, ale na 5* to stejně nestačí. Chvílemi (těchto chvílí bylo více) jsem si říkala, že by film potřeboval trochu oživit. Určitě ale Démanty noci řadím mezi filmy, na které nikdy nezapomenu. ()
Jeden z vrcholů české kinematografie. Na hranici experimentu komponované dílo, které s Němcovou stylovou razancí materializuje procesy vědomí, principy vzpomínání. Děj ustupuje kvalitám filmu v jeho vyhrocené repreznetaci. Strhující kamera, bezchybný střih Miroslava Hájka, opomíjené osobnosti české nové vlny. ()
Sugestivně a místy až surrealně pojatý útěk dvou mladíků z transportu smrti. Velice kvalitní snímek který patří mezi mých TOP 10 mezi českými ( československými) filmy. ()
Ruční kamera, dva neherci a jeden společný osud štvanosti bezzubou mašinérií. Jejich osud byl nevyhnutelný. ()
Reklama