Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Recenze (173)
Velmi působivé zobrazení dehumanizovaného světa. ()
Na tento film a obecně filmy jemu podobné nemůžeme nahlížet, jako na klasické filmy, které s sebou nesou propracované příběhy a divácky to nemusí být úplně koukatelné. Tyto filmy s sebou naopak nesou jistou naléhavost a obrazotvornost, která má na diváka hlavně zapůsobit emočně a psychologickými postupy ho nechat se plně vcítit do nitra postav. To se zde opravdu podařilo a i přes svou jednoduchost neztrácí na důležitosti a kvalitě, jelikož i na svoji dobu musím říci, že to je i docela nadčasový film. Rozmýšlel jsem se i nad nižším hodnocením, převážně kvůli jednoduchosti filmu, ale jelikož jsem se nad celým konceptem filmu hodně zamyslel a na základě toho, co jsem napsal výše, dávám filmu nakonec 4*. Díky těmto filmům jsem pochopil, o čem vlastně ta kinematografie je - film nemusí být nutně propracovaný (ať už příběhově, či jakkoliv jinak), musí hlavně umět na diváka nějak zapůsobit a to jakýmkoliv postupem, který autor použije. ()
Celovečerný debut Jana Němce, Démanty noci, je nápaditým experimentom, ktorého motívom je aj záznam emócií a ich následný prepis do filmového obrazu. Němec veľmi umne pracuje s porušovaním priamej línie naratívu a do hlavného príbehu zaraďuje spomienky na minulosť a nedávne udalosti, rovnako ako zhmotnené predstavy a obavy postáv. Pomocou tejto techniky rozprávania sa divák postupne stáva súčasťou deja a dokáže si k postavám vytvoriť osobný vzťah, pretože získa dojem, že ich veľmi dobre pozná. Němec si takisto uvedomuje, že film je najmä o rozprávaní cez obrazy a zrejme aj preto scenár obsahuje len veľmi malé množstvo viet. Do celého konceptu mi však nezapadali scény so skupinou nemecky hovoriacich poľovníkov. V zajatí dvoch utečencov skupinou starých lovcov som videl tendenciu vrátiť sa k lineárnemu rozprávaniu a vytvoriť tak pomyselný vrchol celej zápletky. Dovtedy bol film záznamom emócií a zhmotňovaním spomienok a strachu na filmový pás. Dej bol vyrozprávaný cez osobnú skúsenosť postáv a cez ich prežívanie daných okamihov. Scény s poľovníkmi z môjho pohľadu zvolený spôsob rozprávania uzemnili a prerušili kontinuitu. Samotný záver je dôkazom toho, že film by pokračoval v rozprávaní tou istou technikou, aká bola použitá na jeho začiatku. ()
Ne nadarmo se kniha o české nové vlně jmenuje Démanty všednosti... Velmi syrový snímek. Srovnejte s tvorbou 50. let. Jednoznačně 5*! ()
já nevím...teda aspoň zatím nevím, zatím nehodnotím, zkusím se na to podívat ještě jednou...snad... ()
Kameramanské cvičení pánů Kučery a Ondříčka. Jinak nudný,nezajímavý film...75% ()
Opravdu mě nebaví se dívat dvacet minut, jak dva židovští kluci prchají lesem nebo přibližně stejnou dobu sledovat německé senilní a zpívající myslivce. Hlavně pak už nemám chuť sledovat další ze stovek filmových ztvárnění utrpení židů během 2. světové války. ()
Obtížná podívaná z dob "Nové vlny". Česká kinematografie jistě přišla znemožněním filmařské práce v době normalizace Janu Němcovi o možné další skvosty. Bohužel, stalo se a nelze odestát... ()
Tak to byl těžký kus! ()
Začnime neodškriepiteľným faktom, Miroslav Ondříček a Jaroslav Kučera sú majstri svojho remesla, niečo tak fascinujúce a technicky dokonalo prevedené ako úvodný záber (trvajúci bezmála dvanáctinu filmu) Démantov noci sa len tak nevidí. To že všetky ostatné zábery už nie sú na takej úrovni, nie je chybou kameramanov, ale scenára, ktorý mu neumožňuje ponúknuť znova niečo rovnako silné (aj keď aj akékoľvek scény v lese rozhodne stoja za to). Pokračujme neodškriepiteľným faktom, strih Démantov noci patrí na piedestál svetovej úrovne, ešte nikdy mi striedanie obrazcov nepovedalo toľko veľa, a zároveň tak málo (možná vražda gazdinej). Spomeňme ďalší neodškriepiteľný fakt, herci napriek tomu, že sú neherci, hrajú na úrovni suverénnych hercov (teda nie na Oscara, predovšetkým vďaka v ich podaní nie úplne uveriteľných preslovov, napriek tomu, kde pochybujú s audiom, tam si to vynahrádzajú obdivuhodnou mimikou (uprený pohľad Antonína Kumberu, len tak z hlavy nedostanete)). Predposledný neodškriepiteľný fakt, Ján Němec ponúka suverénne kvalitné remeslo, na jednu stranu asi príliš experimentálne a chladné, na stranu druhú, funguje to, takže sa nemáte načo sťažovať. Záverečný neodškriepiteľný fakt, minutáž je príliš krátka a divák (minimálne ja) teda nemá šancu súcitiť s hlavnými protagonistami. Rozumie ich pohnútkam, chápe čo by mal cítiť, je si vedomý, že práve sleduje niečo výnimočné (koľko vojnových filmov sa môže pýšiť tak krutou pasážou ako je poľovačka starých náckov na dvoch vyčerpaných židov), ale akékoľvek emócie lietajú navôkol a nič (okrem jedného jemného záchvevu hrôzy, keď nacisti pustia židov von z domu a namieria na nich zbrane) sa o vás nezachytí. A absencia pocitov sa aj dokonale spracovanému filmu odpúšťa ťažko. ()
Jízda. ()
jedna hvězda za kameru ()
Film na motivy knih Arnošta Lustiga zabývající se židovskou tématikou. K projekci tohoto filmu jsem se dostal čirou náhodou, a abych byl upřímný, tyto filmy nepatří k mým oblíbeným. Černobílý snímek, kde se moc nemluví, a řekl bych, že je také těžký na pochopení. Film skrývá mnoho významů a jinotajů. Alegorie není jediná věc význačná pro tento film, nýbrž pokus o reálnost, hlavně ze strany kamery. Roztřesené záběry snažící se zachytit autentičnost (např. běh, udýchanost apod..) Film bych doporučil spíše jako studijní materiál, protože v dnešní době není šance, že by zaujal novodobou mládež, navíc je dost zmatený. ()
Reklama