Beats

Bez okolků přiznávám, že jsem se ráda nechala strhnout touhle malou oslavou svobody a volnosti. Má sice poněkud hořkou pachuť, ale taky disponuje gradující, hypnotickým technem nasáklou hudbou, dokonale vtahujícím obrazovým ztvárněním a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony obou hlavních představitelů mladické revolty. (85%) (27.12.2021)

Vyborna zalezitost. Techno/rave/house a podobne hovadiny nemusim, no toto ma velmi bavilo. Svizne, pekne zahrane, v klucovych okamihoch strhujuce. Viac nez Trainspotting mi to pripomenulo festivalovu variaciu na Superbad (vratane niektorych podobnych scen). Skoda akurat zbytocneho ciernobieleho formatu a natahovania konca. Pre milovnikov elektronickej hudby narodenych v prvej polovici 80. rokov ide o absolutnu povinnost. Velmi silnych 8/10 (17.06.2019)

Skvělé, neotřelé téma, ale průměrné zpracování. Kolik asi existuje filmů, které mapují raveovou scénu devadesátých let na britských ostrovech? Moc jich není. Na první dobrou mě napadne Human Traffic, ale dál? Ten potenciál to tak jednoznačně mělo. Režisér námět pojal černobílou kamerou, což by ani nevadilo. Jenže postavy jsou tu úplně vzorové, bez osobnosti, bez ničeho. Jeden je uťáplej týpek, kterej je rád, že na scéně vůbec je. Druhej je zase rebel jak cyp. Karikatury na chlup bez osobnosti. No a kolem nich tak jako prochází ta raveová scéna, které je v první polovině filmu poměrně málo, aby to v druhé polovině bylo hlavně o ní. Scény z akce jsou luxusní. Zbytek je trošku nuda. Pro nápad jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale nakonec jsem to dorovnal na tři, protože i když je nápad super, jeho zpracování mohlo být o dost lepší. (25.01.2024)

Devadesátky se staly konečně nostalgickým retrem a vzhledem k tomu, že jeden z jejich znaků bylo rapidní rozvětvení kulturních scén, tak se zajisté dočkáme v blízké době nejedné další filmové vzpomínky. Po Lords of Chaos, věnujících se norské blackmetalové scéně, Hillových Devadesátkách, které zase vzpomínaly na americkou skejtovou subkulturu či mainstreamově orientovaném Straight Outta Compton vyprdlo BBC upomínku na britskou techno/dmb/rave scénu, která byla obléhána zákonem, který ji prakticky znemožňoval existovat a tedy ji vrhnul do skutečného ilegálního undergroundu. Vzhledem k zadání jsem pak očekával nepřístupnou a přísnou antisystémovou jízdu, kde si protagonisti nebudou žádat sympatie a z přešvihlých beatů a kontrastních střihů mi bouchne hlava. Zkrátka něco jako Climax, Nachtmahr či Mektoub. Místo toho Beats servíruje skotskou verzi na Šteindlerovy Perníkové věže, která neustále připomíná, jak není schopná beze slov zprostředkovat pocit toho být součástí divokých let odporu pod reprákem tím, že o ní musí stále někdo nahlas mluvit. A samozřejmě proto tam musí být strašně záporná postava, aby se skrze ní vysvětlila celá myšlenka těchto akcí. Zkrátka takoví hodně špatně natočení techno Bakaláři s ambicí vysvětlit tuhle scénu vašim rodičům, možná prarodičům. Z dramatického oblouku se Spannerovým násilnickým bratrem je mi pořád stydno a Cristian Ortega jede jednoznačně nejhorší herectví tohohle roku. (10.09.2019)

Dva kámoši, oba looseři, život na hovno a jediná naděje je hudba. Černobílé, autentické, trochu nostalgické, ale uvěřitelné. Být ve srabu a mít kámoše je k nezaplacení. Atmosférická hudba se někdy mixuje s trip záběry a k tomu malé životní rodinné drama. Bez poučení, bez moralizování. Prostě jen zážitky a život jde dál. Není ani šťastný, ani smutný. Jednou na to budou oba ve stáří vzpomínat. (16.02.2022)