Beats

Po mnohaletém usilovném masírování 80s popkulturní nostalgií začínají vycházet první pokusy, které se soustředí na dekádu následující. A to je skvělé, už jen kvůlli hudbě, která v devadesátkách prodělala obří evoluční skok. Beats bych spíš než k Trainspottingu přirovnal k Human Traffic - filmu, který docela trefně a vtipně popsal generaci návštěvníků divokých parties. Protagonisté Beats jsou ovšem mladší a na ilegálním raveu probíhá jejich iniciační zážitek. Velice autenticky. Už třeba scéna, kdy hlavní představitelé jen jedou starou rozbitou károu někam, dle instrukcí na telefonu, a poslouchají Leftfield vyvolávala sentimentální brnění. Ach, dospívání, devadesátky, underground, soundsystémy, techno. (25.06.2019)

Vyborna zalezitost. Techno/rave/house a podobne hovadiny nemusim, no toto ma velmi bavilo. Svizne, pekne zahrane, v klucovych okamihoch strhujuce. Viac nez Trainspotting mi to pripomenulo festivalovu variaciu na Superbad (vratane niektorych podobnych scen). Skoda akurat zbytocneho ciernobieleho formatu a natahovania konca. Pre milovnikov elektronickej hudby narodenych v prvej polovici 80. rokov ide o absolutnu povinnost. Velmi silnych 8/10 (17.06.2019)

Značně rozporuplná hodnocení vlastně i chápu. Kdosi si tu myslí, že jde o černošský film, jiný, že jde o film pankáčský nebo homosexuální a to je zajímavé, neboť nešlo ani o jedno z kritizovaného. Dotyční asi vypisovali, aniž by Beats viděli, co? Film je bělošsky skotský, pojednává o zakázané taneční party a chlapci jsou dva zoufalci, kteří si tak nějak zbyli, mají podělané životy a jsou kamarádi. Nemají to lehké, ale vyjde jim jeden parádní mejdan. Je pro ně určující. Devadesátky byly specifické a my, kteří jsme je zažili v plné parádě a Trainspotting nám tak nějak přirozeně pulzuje v žilách stále, asi budeme z černobílého, perfektně nasnímaného atmosférického snímku nadšení více, než borec s dekou allá Jarda Jágr, který chlastá lahváče a trip pokládá za největší problém ever. Asi nejlépe natočená taneční party, co jsem viděla, přes malinko rozpačitý začátek si mě film získal. Plus nadšení ze zaznění Orbital. (09.10.2020)

V devadesátkách a pak ještě na přelomu tisíciletí vznikala nejlepší taneční hudba. Ne že by ta nová z poslední doby nebyla dobrá, ale dříve bývala taková vyzrálejší, komplexnější, ale zároveň někdy vskutku přelomová. Některé desky jsou čirá dokonalost od začátku až do konce, první dvě desky od Prodigy, Leftism od Leftfield, cokoliv od Chemiků, Underworld, a tak by se dalo pokračovat. I ty akce bývaly jiné než dnes, takové více spontánní a intenzivní. Strašně rád na to vzpomínám. I na to, jak jsem si užil ty tři své účasti na CzechTeku. To je něco, co člověk nikdy nedostane a ani nechce dostat z hlavy, na to jsou tam jiné myšlenky a vzpomínky. O svobodě plynoucí z lásky k hudbě je celý ten film, který má spoustu slabších chvil, ale zároveň to celkovému obrazu nijak nevadí. Je tam ta hudba, i ty staré Prodigy, je tam ta party, kdy i já nyní starší člověk (nebo jiným úhlem pohledu člověk v nejlepších letech) jsem zatoužil dát ruce nahoru, otočit se k laserům a nechat se vyplivnout za dvě hodiny a mít čistou hlavu. Potřeboval bych to. (01.07.2023)

Vlastně docela nuda, je to předvídatelné, je to stále dokola a sice to nějak směřuje, ale vlastně se vleče. Sice skvěl atmosféricky zpracované zákulisí a hlavní pařba, ale pak zas ta poučná rétorika a podtext v podobě obrázků továren, ničení světa atp.. aj aj to tam nepatří. Konec pak do naivního ztracena. Hudba vlastně taky poměrně průměrná. Not bad, ale na zadek si nesednete. (22.08.2020)