Beats

Značně rozporuplná hodnocení vlastně i chápu. Kdosi si tu myslí, že jde o černošský film, jiný, že jde o film pankáčský nebo homosexuální a to je zajímavé, neboť nešlo ani o jedno z kritizovaného. Dotyční asi vypisovali, aniž by Beats viděli, co? Film je bělošsky skotský, pojednává o zakázané taneční party a chlapci jsou dva zoufalci, kteří si tak nějak zbyli, mají podělané životy a jsou kamarádi. Nemají to lehké, ale vyjde jim jeden parádní mejdan. Je pro ně určující. Devadesátky byly specifické a my, kteří jsme je zažili v plné parádě a Trainspotting nám tak nějak přirozeně pulzuje v žilách stále, asi budeme z černobílého, perfektně nasnímaného atmosférického snímku nadšení více, než borec s dekou allá Jarda Jágr, který chlastá lahváče a trip pokládá za největší problém ever. Asi nejlépe natočená taneční party, co jsem viděla, přes malinko rozpačitý začátek si mě film získal. Plus nadšení ze zaznění Orbital. (09.10.2020)

Uletenosť o pankáčskych pošukoch z ulice. Chlapci s fakt divnými účesmi často v štýle hrnca a dievčatá, ktoré su šerednejšie ako chlapci, čo v Škótsku bude asi bežnou záležitosťou, preto tam nosia kilty. Čiernobiele prevedenie dodalo filmu správnu atmosféru, film je vcelku pozerateľný aj so šialeným škótskym prízvukom. Žiadne filmové umenie tu ale nevidím a príbeh samotný nezaujal, nič mi nepriniesol. Najmä ak tu niektorí tvrdia, že toto čo robila tá banda vo filme je vraj sloboda. (12.12.2019)

Po mnohaletém usilovném masírování 80s popkulturní nostalgií začínají vycházet první pokusy, které se soustředí na dekádu následující. A to je skvělé, už jen kvůlli hudbě, která v devadesátkách prodělala obří evoluční skok. Beats bych spíš než k Trainspottingu přirovnal k Human Traffic - filmu, který docela trefně a vtipně popsal generaci návštěvníků divokých parties. Protagonisté Beats jsou ovšem mladší a na ilegálním raveu probíhá jejich iniciační zážitek. Velice autenticky. Už třeba scéna, kdy hlavní představitelé jen jedou starou rozbitou károu někam, dle instrukcí na telefonu, a poslouchají Leftfield vyvolávala sentimentální brnění. Ach, dospívání, devadesátky, underground, soundsystémy, techno. (25.06.2019)

Bez okolků přiznávám, že jsem se ráda nechala strhnout touhle malou oslavou svobody a volnosti. Má sice poněkud hořkou pachuť, ale taky disponuje gradující, hypnotickým technem nasáklou hudbou, dokonale vtahujícím obrazovým ztvárněním a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony obou hlavních představitelů mladické revolty. (85%) (27.12.2021)

Devadesátky se staly konečně nostalgickým retrem a vzhledem k tomu, že jeden z jejich znaků bylo rapidní rozvětvení kulturních scén, tak se zajisté dočkáme v blízké době nejedné další filmové vzpomínky. Po Lords of Chaos, věnujících se norské blackmetalové scéně, Hillových Devadesátkách, které zase vzpomínaly na americkou skejtovou subkulturu či mainstreamově orientovaném Straight Outta Compton vyprdlo BBC upomínku na britskou techno/dmb/rave scénu, která byla obléhána zákonem, který ji prakticky znemožňoval existovat a tedy ji vrhnul do skutečného ilegálního undergroundu. Vzhledem k zadání jsem pak očekával nepřístupnou a přísnou antisystémovou jízdu, kde si protagonisti nebudou žádat sympatie a z přešvihlých beatů a kontrastních střihů mi bouchne hlava. Zkrátka něco jako Climax, Nachtmahr či Mektoub. Místo toho Beats servíruje skotskou verzi na Šteindlerovy Perníkové věže, která neustále připomíná, jak není schopná beze slov zprostředkovat pocit toho být součástí divokých let odporu pod reprákem tím, že o ní musí stále někdo nahlas mluvit. A samozřejmě proto tam musí být strašně záporná postava, aby se skrze ní vysvětlila celá myšlenka těchto akcí. Zkrátka takoví hodně špatně natočení techno Bakaláři s ambicí vysvětlit tuhle scénu vašim rodičům, možná prarodičům. Z dramatického oblouku se Spannerovým násilnickým bratrem je mi pořád stydno a Cristian Ortega jede jednoznačně nejhorší herectví tohohle roku. (10.09.2019)