Přátelé

60% - Asi budu prohlášen za kacíře, ale Friends považuji pouze za Beverly Hills pro odrostlejší děti, s trochou neškodného humoru navíc. Nevyhledávám je, ale když už je někde vidím, většinou mi nevadí. Mé nižší hodnocení je možná dáno tím, že hodně zejména mladých lidí sice považuje Přátele za super sitcom, ale nadsazené vztahy mezi postavami (pěkně po americku) už berou jako vážně míněné. (25.04.2006)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)

Naopak mně přijde, že jako jeden z mála seriálů, má tendenci vzestupnou. Když ho dávali poprvé, tak jsem si ho zamiloval až asi někde u šesté série. Změnil se trochu styl humoru a já bych řekl, že k lepšímu. Je pravda, že hlavní hrdinové se v jednom díle dostanou do tolika trapných situací, do kterých se já nedostanu za celý život, ale i v tom spočívá jeho krása. (21.06.2005)

Komedie na tři doby. Jedna hvězda za Rosův humor, druhá za pomyslný New York a třetí za občasnou účast oblíbených hereckých hvězd. Ostatní, těch pět tisíc minut scének o přátelství, vzájemných radách, rozchodech a svatbách, jakoby ani nestálo za řeč. Nechci být nějaký kritik jdoucí proti proudu, ale mě se to opravdu zas tolik nelíbilo... A nechci zdržovat výčetem nejlepších scének, ale pro ty, co rádi čtou: Ross a kožené kalhoty, Ross předstírá sledování televize, Ross splyne se zemí s příchodem Bruce Willise a Jennifer Aniston. Ross neví o Chandlerovi a své sestře. Ross stěhuje gauč. Ross dělá vánočního pásovce. Ross se napije mateřského mléka. Ross přednáší na univerzitě a další a další a další... (08.07.2011)

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)