Dva bratři

Čtyři hvězdy za ty tygry (podle mě nejkrásnější a nejneuvěřitelnější zvíře planety). I kdyby to byla sebevětší hovadina, tak by se mi to prostě líbilo. Ale hovadina to naštěstí nebyla, spíš hezké zpestření vánočních svátků něčím jiným než trapnými novodobými českými pohádkami a americkými dojemnými slátaninami se Santa Clausem. (25.12.2009)

Krásný příběh. Ze začátku sem se na film něchtěl ani dodívat, protože mi to přišlo trochu nudné. A ono se to rozjelo a vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty. Filmy o zvířatech prostě miluju. Úžasná příroda a vše je tak krásné a miloučké. A velmi hezký konec. (30.12.2018)

No jó, komu by se nelíbila koťátka od tygrů. Přestávky s koťaty ten nápad začaly a Annaud tuto myšlenku rozšiřuje do celovečerního filmu. Tygřátka si hrajou, padaj, dostávaj se do konflikrů a jsou roztomilá. Pak vyrostou a už tak roztomilá nejsou, ale stejně jsou furt nádherní. Jen kvůli tygrům dávám 3 body, protože ti to celé táhli. Ten zbytek je celkem zanedbatelnej (i když Guy Pearce nebyl vůbec špatnej - ale víc prostoru měly zvířata, než lidi). Jo ale jinak mě Guy Pearce docela nasral, protože i když měl být kladná postava (nebo spíš kladnější než ostatní), stejně to byl sviňa hajzl, jak tam všechno ničil a střílel. Jo, bylo to pěkně rodinné a jak od Disneyho. No ale nechtějte po mě, abych se na to zase někdy podíval... dobrovolně. PS: škoda těch zbytečnejch digitálních efektů typu netopýři vylétající z jeskyně a tak... (10.01.2010)

Vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty - a to dvojnásobně s ohledem na to, že se jednalo o mazlíčky pro jejichž jídelníček bychom mohli představovat zajímavé zpestření. Chvílema to sice nabíralo lehce kýčoidních tónů, ale popravdě mi to tady ani nevadilo. Ucházející rodinná zábava. (21.04.2012)

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)