Režie:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrají:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Sedm lidí je pozváno na slavnostní hostinu k narozeninám jakéhosi papaláše. Hosté tvoří vlastně vzorek celé společnosti. Brzy začnou vycházet najevo nepříjemné paradoxy celé situace: účast na hostině je sice dobrovolná, avšak nelze ji odmítnout. Každý smí kdykoliv odejít, avšak odchod je považován za urážku hostitele. Počáteční přátelskou atmosféru brzy vystřídá napětí, nejistota a tušení nebezpečí. Kupodivu se většina hostů snaží mocenský nátlak a manipulaci přehlížet. Pouze jeden projeví morální úroveň a odejde. Na odpadlíka, který si dovolil odvrátit se od ostatních, je nakonec uspořádána štvanice… Symbolické podobenství o totalitní moci je dílem režiséra Jana Němce, avšak jeho autorství je nutno připsat i scenáristce a výtvarnici Ester Krumbachové, tehdejší Němcově životní partnerce. Závažný a divácky náročný snímek získal v roce 1966 zaslouženou přízeň filmové kritiky a patří mezi díla, která nelze v souvislosti s českou Novou vlnou pominout. Za normalizace film pochopitelně putoval do pomyslného trezoru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (156)
Odvaha ano, symbolismus rozhodně; před lety, ještě za bolševika a těsně po, mě tyhle věci hodně braly, stejně jako historky o zákazu kvůli tomu, že Vyskočil některým soudruhům připomínal Lenina. Takhle po letech si ale nemůžu pomoct a tam, kde dobová i (ze setrvačnosti?) dnešní kritika vidí záměrné pnutí mezi autenticitou a stylizací, cítím spíš řemeslnou nedostatečnost režiséra. Nemluvím o vizi ani nápaditosti, ale čistě o praktické schopnosti přetavit skvěle napsaný scénář do záběrů, které vůbec půjdou dát za sebe – absurdní mechanicky odříkávané dialogy postav zastupujících různé společenské vrstvy, meloucích si svoje a nevnímajících ostatní by přece fungovaly i bez toho podivně amatérského, ne symbolického, ne nějak rafinovaně podprahově zneklidňujícího, ale prostě jen iritujícího nenavazování replik a protipohledů (s kterými střihač mohl těžko dělat něco jiného než najít pro ně aspoň jakýs takýs rytmus). Chytilka, Schorm nebo Juráček si v těch letech pinkali na stejném hřišti se stejnými míči daleko bravurněji. I když Slavnost a hosté k šedesátkám neodmyslitelně patří a vzpomínal jsem na ně jako na silný film, teď s odstupem se mi na ně koukalo překvapivě nedobře a nevycházejí mi na víc než ***1/2. ()
Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země. ()
Zvláštní je, jak některá podobenství začínají v podstatě velmi nenápadně…třeba jako vtip, jako odraz špatné nálady ze slavnosti, pokažené odchodem jednoho hosta… jak se některé dialogy skládají z tříště nesouvisejících vět, často naprosto prázdných, které ale přesto dostatečně charakterizují jednotlivé postavy…síla jednoduchosti, která nepřesvědčuje, neútočí, jenom je. ()
I když se může člověk snažit sebevíc, aby se jen bavil povedenou letní taškařicí, nedokáže se ubránit nepříjemným pocitům a sklouzávat myšlenkami k druhé stránce filmu. Tam pak objevuje stále další skryté významy a vyrůstá před ním obraz, na nějž už naštěstí může jen vzpomínat. O tomto filmu jsem předtím nikdy neslyšel a jsem rád, že má celkem dost hodnocení, protože se jedná o opravdu vynikajíci záležitost. ()
Ansámblové podobenství O slavnosti a hostech od režiséra Jana Němce má relativně nevinou premisu: sedmice obyčejných lidí je na pikniku v lese, a posléze jsou pozvání na honosnou hostinu tajemného boháče, jež se záhy zvrhne v temnou procedurální hru... Jedinečnost tohoto snímku však netkví pouze v jeho těžké uchopitelnosti, ale i ve zcela otevřené interpretaci autorského vyznění, které si divák může vyložit k obrazu svému. Kvůli záměrně chybějící návaznosti dialogů tak divák na pomezí pouhých 68 minut neustále tápe a dumá, o čem "příběh" tohoto prapodivného filmu vlastně je. Pochopitelně, někdo na něj bude pohlížet jako na minimalistickou mozaiku o slavnosti a hostech. Avšak ti, kteří se pokusí číst mezi řádky, si skrytý význam snímku vyloží tak, jak byl původně zamýšlen – tedy jako sociálně-kritickou alegorii na tehdejší režim až kafkovského střihu, která prostřednictvím groteskního situačního humoru, žoviální symboliky a metafor paroduje mechanismy totalitarismu a autoritářství. Abstraktní postavy jsou zde totiž záměrně napsány tak, aby byly nositelem podstaty, ale i kritiky soudobé komunistické ideologie. Snímek tak nápaditě využívá alegorické stylizace do té míry, aby se vyhnul tehdejší ideologické cenzuře a zároveň se jí tak vysmál přímo do tváře. Sice se mu to stalo osudným, jelikož rozhořčil samotného prezidenta Novotného a byl tak poslán do trezoru, což ale nemění nic na tom, že i v současnosti jde o geniální podobenství a jeden z etalonů kinematografie české nové vlny. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (12)
- Roli ptáka si zahrál hudební skladatel Jan Klusák. Nabídla mu ji Ester Krumbachová poté, co ho viděla řádit na jisté společenské akci. (Brtniik)
- Díky igelitovému zastřešení scény bylo zamezeno nežádoucímu difuznímu světlu a mohlo se tak natáčet skoro celý den. (hippyman)
- Kompozice hostiny byla provedena na základě rozestavení stolů a židlí při udělování Nobelových cen. (hippyman)
Reklama