Komissar
Komisárka
The Commissar
Obsahy(2)
Jen zázrakem zachráněný film o lidské důstojnosti, lásce a toleranci, vyrvaný ze spárů sovětské komunistické nomenklatury. Příběh se odehrává během občanské války na maloměstě, kde vedle sebe stojí synagogy, pravoslavné kostely i katolické chrámy. Zde, v Berdičevě, vede prapor pokleslé morálky komisařka Klavdija Vavilovová. Kvůli pokročilému stupni těhotenství je proti své vůli nucena odstoupit od velení a ubytovat se u chudé židovské rodiny, která zažila nejeden pogrom. V malém domku hýřícím životem šesti dětí má přísná Klavdija možnost si uvědomit, že těžší než válka je porodit robě, stejně jako jej vychovat. Původní myšlenky na potrat se rozplývají spolu s myšlenkami na mír a svornost pracujících lidí. Nedlouho poté, co Klavdija zplodí syna, začne v dáli výstražně znít svolávací trubka. Nad městečkem propukne palba. Klavdija pokládá novorozeně na postel, obléká vojenský kabát a odchází vést svůj oddíl k útoku... Jediné celovečerní dílo, které za sebou scénárista a režisér Alexandr Askoldov zanechal, se stalo jedením z nejslavnějších trezorových snímků sovětské kinematografie. Ačkoli Komisařka vznikla roku 1967, v příznivém času měkké totality chruščovovského tání, znovu uvedena do širší distribuce byla až s koncem 80. let. Velký ohlas Askoldov získal na 38. ročníku filmového festivalu v Západním Berlíně, odkud si roku 1988 díky znovuobnovené premiéře odvezl hned několik ocenění, mimo jiné, zvláštní cenu poroty v podobě Stříbrného medvěda. Dílo bylo natočeno na motivy povídky V městě Berdičevě zdejšího rodáka Vasilije Grossmana, kterou Askoldov obohatil o znepokojivou vizi genocidy evropských židů. Nejprovokativnější podnět z dobové perspektivy ale nalézáme v rozkolu mezi zarytým fanatismem hrdinky a probouzejícími se mateřskými pudy. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Umeleckými výrazovými prostriedkami natočený film odohrávajúci sa v Rusku počas občianskej vojny. Poctivá a hrdá komunistka, nekompromisná komisárka, čo už niekoľko týždňov nezosadla z koňa sa vzpiera svojej ženskej podstate v záujme akého si vyššieho cieľa zrodeného z krvi a utrpenia roľníkov a robotníkov. Komunistické uvedomenie je patrné už z jej výzoru: akoby z oka vypadla úderníčkam z detských čítaniek 50. rokov, alebo zo starej papierovej desaťkorunáčky. Vysoké štádium tehotenstva, nemožnosť potratu a zblíženia sa so židovskou rodinou, v ktorej dome dostane pridelnú izbu ju dočasne privedú späť k nežnejšej stránke, k bytostnejšej podstate ženstva. Vo filme je použitých veľa metafor a asociácií ( napr. scény s rútiacim sa stádom osedlaných koní bez jazdcov, púštne zábery vojenskej jednotky ťahajúce ťažké delá, kruté detské hry, symbolické falusoidné zábery hlavní, židovský tanec, prekrižované okná a dvere domov a synagógy). Režisér v rozhovore uviedol, že natočil film o tolerancii. Pre mňa boli ústredným motívom dva: 1. nejednoznačnosť prijatia na pozadí ideológie alebo náboženstva, 2. ovládnutie myslenia a konania duchom zbraní. ()
Komisařka je poněkud nevyrovnaný film, má skvělý scénář a velice dobré herecké výkony, především Bykov je výtečný. Ale bohužel natočit dlouhé mlčenlivé scény se musí umět, jinak diváka nudí, což se bohužel stalo Komisařce. Vyzdvihnout však musím celou sekvenci porodu, kdy především její vzpomínky na smrt spolubojovníků jsou natočeny velice interesantně. A Jefimova moudrost v dialogu s Klaudií ve sklepě už patří do kategorie geniální. ()
Sám neviem, čo som čakal. Každopádne pohľad na vojnu z iného pohľadu. Tak trochu som ho dostal, ale čakal som silnejší zážitok. Presvedčená komunistka a komisárka prišla do iného stavu a fronta i vojaci musia ísť bokom. Hostiteľ a živiteľ rodiny, ktorý komisárku prichýli (nie dobrovoľne!) je spočiatku mrzutý, nadáva v jednom kuse, ale postupne zmäkne. On je postavou, ktorá drží film pohromade a to je pri názve Komisárka trochu chyba, nemyslíte? 60%. ()
Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. ()
Nenechte se mýlit vročením, film byl dotočený v roce 1988, a je to na něm znát. Po celý film nepřestajně protivná ženská, zatvrdlá a zastydlá bolševickou ideologií nějakým nedopatřením otěhotní a na kratičkou chvíli se málem stane normálním člověkem. Záhy po porodu se však vrátí její ideologická uvědomělost, dítě odhodí jako přebytečnou kabelku a vrací se ke svým soudružským povinnostem. Zdánlivě umírněnými prostředky se zjevuje, jak převáží-li ideologie nad normální člověčinou, přichází naprostá zrůdnost. ()
Galerie (4)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (4)
- Režisér Aleksandr Askoldov byl po natočení filmu vyloučen z komunistické strany, obviněn z příživnictví a vypovězen z Moskvy. Léta žil dokonce v domnění, že jediná kopie snímku byla zničena. (Cherish)
- Film byl po dokončení v SSSR zakázán kvůli pozitivnímu zobrazování židovských postav. (raininface)
- Film získal Stříbrného medvěda + Cenu poroty + Cenu FIPRESCI v Berlíně 1988. (Mr.Ocek)
Reklama