Komisařka

Askoldov film ma nesmierne prekvapil jednou vecou - prácou s genderom. Na "pozadí" (ktoré je bližšie, než sa zdá) občianskej vojny, prebiehajúcej revolúcie a bratovražedných konfliktov rozpracováva prerod silnej ženskej hrdinky v niekoľkých etapách. Stavia ju do ťažkej situácie, v ktorej už voľba neexistuje a strháva z nej masku mužnosti - armádnu uniformu. Dokáže sa však neúprosná komisárka zmeniť späť na obyčajnú ženu? Alebo je to len dočasný klam?Symbolické tri mesiace na koni a tehotenstvo už nemožno prerušiť; kariéra v armáde a ženskosť sa vytráca. Kruh, z ktorého niet úniku. Zručná práca s obrazom a zvukom, množstvo metafor a "básnických" prirovnaní (mužský pohlavný úd - kanón v boji za život a mier) skrz premyslenú montáž, alegorické obrazy (deti hrajúce sa na prenasledovanie Židov). Inteligentný a vo svojej dobe nesmierne nebezpečný film. Niečo podobné by sa už dnes nenatočilo. 80% (02.12.2014)

Alexandr Askoldov sa zhostil sfilmovať poviedku Vasilija Grossmana "V meste Berdyčev" v roku 50. výročia októbrovej revolúcie a keď prepukla tzv. šesťdňová arabsko-izraelská vojna... Komunistických pohlavárov táto bezbrehá odvaha pobúrila natoľko, že režiséra vyhodili zo strany, Moskvy a nemohol ďalej tvoriť. Dôvod ? Takto vykresliť postavu tehotnej ženy, komisárky Červenej armády, a dej posadiť do židovskej rodiny, kde je komisárka "odprataná", keď je známe, že sa Sovietsky zväz v šesťdňovej vojne postavil na arabskú stranu, bolo neprípustné. Film putoval rovno do trezoru, ale dôležitým faktom je skutočnosť, že sa ho podarilo zachrániť a máme možnosť zhliadnuť výnimočné dielo. Príbeh sa odohráva na Ukrajine počas ruskej občianskej vojny ( 1918-1922 ), farbisto vykresľuje nálady v krajine bez legitímnej vlády, významným spôsobom sa zaoberá protižidovskými pogromamy, ale najdôležitejším bol komisárkin prerod zo zaslepenej boľševičky do polohy matky, ktorá spoznala aj inú tvár života. Dráma pracuje s metaforami a alegorickými obrazmi ( kosenie vojakov ) a silnými scénami drsných detských hier, ktoré naznačujú, akými prostriedkami sa upevní moc v celej krajine. Čierno-biela kamera si zaslúži absolutórium, lebo hlavne jej pričinením je príbeh taký silný. Tento umelecký film si zaslúži divákov. (11.04.2012)

V sovětském filmovém průmyslu byla odvaha nedostatkovým zbožím, jen málokdo si dovolil překročit tabu a zaútočit na posvátné symboly systému. Riziko často představovala pouhá nekonvenčnost ve zpracování povoleného tématu. Pro Alexandra Askoldova znamenala Komisařka hraný debut a zároveň okamžitý konec kariéry. Na uzavřené předpremiéře stranické funkcionáře a cenzory snímek vyděsil a rozzuřil do té míry, že jej nechtěli vložit do trezoru, jak bylo obvyklé, ale okamžitě spálit. Jeho význam a osud se dá v rámci československé kinematografie přirovnat ke snímku Ucho - s tím, že Kachyňovi se přece jen povedlo svoji vinu "odčinit" a byl systémem vzat na milost. Komisařka znamenala tak nestravitelný symbol "zrady" sovětské kinematografie, že patřila k posledním titulům uvolněným do distribuce v období perestrojky. Už předtím mohli diváci vidět např. průhlednou alegorii na stalinismus Pokání Tengize Abuladzeho. Je přitom paradoxní, že kategorické odmítnutí představiteli strany bylo vlastně způsobené pozitivním posunem myšlení sovětské společnosti. V době vrcholného stalinismu konce 30. let by sice snímek narazil na odmínutí zobrazením židovské kultury a připomínkou protižidovských pogromů, stejně jako by vadily odkazy na křesťanské symboly a přítomnost silné náboženské víry židovského řemeslníka. Na druhou stranu by režimu imponovala nesmlouvavost a tvrdost komisařky, její fanatický zápal pro cíle revoluce a upřednostňování ideologie před osobním životem. Její konečné rozhodnutí, které už v 60. letech působí nelidsky, by nejspíš dobová kritika přijala jako čin hodný skutečné revolucionářky. Askoldov se patrně inspiroval osudy Rozalie Zemljačky, která za občanské války působila jako komisařka v bolševické 13. armádě a čistila od bílých Krym. Mimo jiné se nechvalně proslavila postřílením přibližně 7 tisíc zajatců poražené Wrangelovy armády koncem roku 1920. Není moc snímků, ke kterým by stálo za to se vracet do sovětské éry, ale Askoldovův kousek k nim určitě patří. Celkový dojem: 90 %. (27.09.2018)

Komisařka je poněkud nevyrovnaný film, má skvělý scénář a velice dobré herecké výkony, především Bykov je výtečný. Ale bohužel natočit dlouhé mlčenlivé scény se musí umět, jinak diváka nudí, což se bohužel stalo Komisařce. Vyzdvihnout však musím celou sekvenci porodu, kdy především její vzpomínky na smrt spolubojovníků jsou natočeny velice interesantně. A Jefimova moudrost v dialogu s Klaudií ve sklepě už patří do kategorie geniální. (02.04.2020)

Nenechte se mýlit vročením, film byl dotočený v roce 1988, a je to na něm znát. Po celý film nepřestajně protivná ženská, zatvrdlá a zastydlá bolševickou ideologií nějakým nedopatřením otěhotní a na kratičkou chvíli se málem stane normálním člověkem. Záhy po porodu se však vrátí její ideologická uvědomělost, dítě odhodí jako přebytečnou kabelku a vrací se ke svým soudružským povinnostem. Zdánlivě umírněnými prostředky se zjevuje, jak převáží-li ideologie nad normální člověčinou, přichází naprostá zrůdnost. (30.04.2011)