Mluv s ní

Citlivý film o životě a smrti, o darech i bolestech, o věcech ztracených a znovu nalézaných. Dvě ženy, jež se propadají do nenávratna a dva muži, kteří řeší neřešitelnou otázku. Jak vlastně nechat odejít někoho, koho hluboce milujeme? O co více je tento problém palčivější, o to více je dříve nebo později v životě nevyhnutelný. A Almodóvar tváří v tvář ztrátě rozvíjí naplno svoji schopnost živelným a vysoce emocionálním způsobem zachytit momenty velké i banální, směšné i hluboce lidské. Ladný tanec a býčí zápasy se střídají s tichým zármutkem, stejně tak, jako na dohasínající divákův úsměv dopadají horké kapky slz. Silné. (20.04.2018)

Další skvělá studie lidského chování v neobvyklé, ale i přesto docela realistické situaci. Navíc je film skvělé zahraný, dialogy mají vysokou úroveň a líbí se mi jak Almódovar umí být i v tak vážném filmu vtipný, ale přesto ve filmu je humoru tak akorát a nenarušuje dramatickou a vážnou stránku příběhů. To je velké umění. Navíc jako malý bonus dostanete docela nechutný, ale zajímavý retro kraťas. (31.12.2011)

Těžko se mi hledají slova, asi se nezmůžu na nic jiného, že tento film o mezilidských vztazích pošlu do skupiny: par excellence. Už delší dobu mě konečné rozuzlení dramatu takhle emočně nezasáhlo. Plný počet nedám jen díky tomu, že trvalo poněkud déle než mě film vtáhl. Přesněji řečeno, první půlhodinku sledování jsem si říkal, že z tohoto nemůže vyjít nic nadprůměrného. Mýlil jsem se. 80% (16.09.2012)

Opravdu velmi silný snímek a pro mne možná ještě lepší než "Vše o mé matce", který dojme a zanechá ve vás zvláštní pocit. Oscar pro Pedra Almodóvarova za nejlepší původní scénář je vzkutku zasloužen! Za zmínku také stojí, že zde hraje malou zajímavou roli Paz Vega /hlavní předstvitelka filmu Sex a Lucía/ :) (03.06.2003)

Po štyroch videných filmoch od Almodóvara môžem konečne s čistým svedomím vyhlásiť, že jeho režisérsky štýl a telenovelské zápletky sú odo mňa na míle vzdialené. Jeho postavy, hoci sú psychologicky vycibrené, ma nevedia emocionálne rozkolísať, dejové zvraty mi pripomínajú mexické mydlové opery. Almodóvar siaha k hlbokým témam, snaží sa zaujať zmysluplným scenárom, ale stále mám pocit, že len pláva po povrchu a žiadneho vzrušujúceho vyvrcholenia sa nikdy nedočkám. Možno je to spôsobené príliš odosobneným režisérskym prístupom alebo jeho "vznešenému umeniu" jednoducho nerozumiem. Ak je pre mňa nejaký režisér v rámci španielskej kinematografie ukážkovým, tak je to Iňarritu - jeho príbehy sú preniknuté citom a tvorí postavy, ktoré dojímajú skrz ich nekonečné utrpenie a bolesť a nútia ma s nimi všetko naplno prežívať. Na Almodóvara som ešte psychicky nevyzrela a pravdupovediac, ani po tom netúžim. (27.10.2011)