Vzpoura ve věznici Carandiru

Být ve vězení neni žádná sranda, ale každý jeho obyvatel si musí uvědomit, že na tom má svůj podíl. Tenhle film se víc než oné vzpouře z roku 1992 věnuje životním příběhům některých muklů, jejich osudu, tomu, jak se do basy vůbec dostali, kdo jsou ti, kdo na ně čeká venku a jak se chovají sami k sobě. Většina se stísněnmu prostředí dokáže přizpůsobit a vytvoří si takovou hodně zvláštní "rodinu". A to je to hlavní, čím se "Carandiru" zabývá. Proč se vězni vzbouřili mi z děje nebylo vůbec jasné - ano, ve věznici byl dvojnásobek lidí než byla její kapacita, podmínky mizerné, ale v důsledku vyznělo soužití jejích obyvatel skoro idylicky a děj vzhledem k jednotlivým životním příběhům docela povídkově. Není to ve výsledku vůbec marné, ale závěr pak vlastně nemá opodstatnění a náležitou naléhavost. Nic to ale nemění na tom, že jde o hodně zajímavý a zajímavě zpracovaný (kamera, hudba, střih) počin, který ani chvíli nenudí. (21.07.2007)

Ani nevím, jak začít tento komentář, protože o Carandiru se velmi těžko píše. Těžko ji srovnávat s takovými filmy jako Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená Míle. Divák je sice režisérem veden k fandění vězňům, ale na druhou stranu může vidět i jejich špatné vlastnosti odhalené v celé své "kráse". Snímek je tak plný jakési lidskosti, postavy jsou velmi věrohodné a i přes svou délku vám film nedá šanci se ani na chvíli nudit a vy jste naprosto vtaženi do děje. Ten je místy úsměvný, někdy tragický. A konec je jen logickým vyústěním děje - protože havarijní stav budov přeplněné věznice jen podpoří již tak velkou nespokojenost vězňů. Ve srovnání s Carandiru jsou vlastně naše české věznice luxusní hotely. (17.09.2004)

Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží... (01.05.2005)

Čtvrtej film z mýho vězeňskýho pětiboje(5 filmů s vězeňskou tématikou). Snímek většinu stopáže sleduje osudy několika vězňů svěřujících se se svým osudem místnímu felčarovi. Což mě osobně nevadilo. Samotná vzpoura začíná až necelou půlhodinku před koncem. Stejně jako Ve filmu Město bohů(2002) ani tady brazilci nezklamali. Za mě povedej kousek ale chápu že nemusí sednout každýmu. (20.12.2022)

Dlouho je trend filmu formován záplavou flahsbackového vyprávění příběhů jednotlivých trestanců. To vcelku příjemně utíká a když se náhodou jeden z vykreslovaných osudů moc zajímavý nezdá, platí jistota, že hned za pár minut bude naservírovaný další a zase další. Postupem času se ale ze zajímavého vězeňského příběhu stává na úkor všeho filmového vlezlá agitace, která všemu přirozenému dost podkopává nohy. Kdyby brazilci ovládali CGI, polovina vězňů má na hlavě svatozář. Upjatý názor tak zbytečně kazí jinak celkem dobrý dojem. Alternativa: Celda 211 . (11.06.2011)