Vzpoura ve věznici Carandiru

Minipříběhy o tom, jak nevinní do věznice přišli a co tam dělali, jsou propojeny postavou doktora, kterého mají všichni rádi, protože pomáhá. 1) Vážený brazilský lékař Drauzio Varella působil jako neplacený dobrovolník v Carandiru v létech 1989 - 2001. Bojoval tu s epidemií AIDS. O svých zážitcích napsal knihu Estação Carandiru (Věznice Carandiru), prý aby podpořil pacienta, kterému léčil rakovinu lymfatických uzlin. Tímto pacientem byl Hector Babenco, který se uzdravil a posléze podle vlastního scénáře režíroval filmovou adaptaci knihy._____ 2) Literární předlohu jsem nečetl. Film popisuje Carandiru jako jakési samosprávné vězení, kde si vězni mj. sami určují, na jaké cele budou (!). Místní kuchař je pak vězeňský kápo, jehož moudré vedení přispívá k hladkému chodu věcí._____ 3) Postoj diváka přirozeně osciluje mezi "Ti šmejdi si stejně nic jiného nezaslouží" a mezi pohledem, který všechny vnímá jako oběti společenských poměrů - vrahy i jejich oběti. Doktore, existuje na vinu nějaký lék? Obžaloba poměrů je neadresná. I zásah policejní jednotky neřeší zavinění, ale jen dokumentuje poměry._____ 4) Vlastní vzpoura a zásah policistů zabírá posledních třicet minut filmu, tedy závěrečnou pětinu. O příčinách vzpoury se moc nedozvíme, stejně jako netušíme, do jaké míry jsou příhody jednotlivců autentické a pravdivé. Filmem, který připomíná spíš hraný dokument, než umělecké dílo, nás provází doktor s věčným nepřirozeným a protivným úsměvem, který jakoby naznačoval, že všechno je jinak._____ 5) Okolnosti vzpoury jsou nejasné. Skutečnost, že bylo zabito celkem 111 vězňů, přičemž ze zasahujících asi 300 policistů nebyl žádný usmrcen ba ani zraněn, naznačuje oprávněnost pozdějších soudních verdiktů. Ať žije zásahovka! Tehdejší velitel operace dostal 632 let v base, dalších 73 policistů vyfasovalo dohromady přes 900 let odnětí svobody._____ 6) Výstižný koment: Iggy*****, Ivoshek*. (10.11.2016)

Film dokumentující vzpouru v Brazilském vězení Carandiru. Celý film je spíše pospojování epizodek představující jednotlivé trestance a spojující linka soucitného doktora nefunguje. Díky jednostrannému pohledu jsou zločinci vykresleni jen jako oběti jejich okolí a policejní masakr ve filmu vypadá tak, že zabili bezdůvodně aspoň 90% vězňů (fakt: zabito 111 z cca 7500). Opravdu zklamání. Film je možno brát spíše jako agitku za kondomy, transexuály a chudáčky trestance ve věznicích. (24.09.2007)

Zoufale nudná přehlídka teploušských výtečníků, kteří jsou všichni nevinní jako v Shawshanku. Pokud pominu závěrečnou vzpouru tak se ve filmu neděje prakticky nic. Patrně ta nejnudnější část je složena z výpovědí, z nichž má zřejmě divák pochopit, že vlastně nesleduje pouhopouhé kriminálníky, ale veskrze poctivé a slušné občany, kteří byli jen ve špatnou dobu na špatném místě. Jihoamerická telenovela plná teplometňáků, kurev, špíny, feťáků a AIDS. Díky Hectore, ale toto dílko si strč do řiti, vězni v Carandiru ti ukážou jak, poněvadž jsou v tom znalí. (02.01.2016)

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

Předem upozorňuji, nenechte se zmást českým názvem. Ona totiž dlouho vyčkávaná vzpoura přijde až na samotném konci. Pro někoho tak může být těch dvě a půl hodiny až příliš silné sousto. Celý film totiž zachycuje "pouze" každodenní život v jedné z největších věznicí světa. Vybraní nedobrovolní obyvatelé nám tu a tam odvypráví svůj příběh, jejichž účel spočívá v tom, aby ukázali, že i vězni jsou lidské bytosti s city jako všichni ostatní. Divák si má tak možnost vybrat si z mnoha charakterů, kterým v předzvěsti ohromné vzpoury hodlá držet palce. Melancholický ráz (dá-li se tomu tak říci) se nástupem ozbrojených sil okamžitě utne a nastává jen těžce uvěřitelné peklo. Tím méně, že se natáčelo dle skutečné události. V tomto případě má tento fakt velice silný význam a umocňuje celé vyvražďování. Hrůza. 80% (18.05.2013)