Vzpoura ve věznici Carandiru

Musejí křičet, aby je někdo slyšel... Lékař Drauzio Varella je povolán do Carandiru, největší věznice v Brazílii, aby zde odstartoval program prevence a léčby nakažených virem HIV. V jedné z nejdrsnějších věznic světa ho šokují otřesné podmínky a nelidské zacházení s vězni. Atmosféra ve věznici by se dala krájet… V roce 1992 vypukla ve věznici Carandiru série nepokojů, které přerostly ve vzpouru, při níž přišlo o život 111 vězňů. Doktor Varella svůj pohled očitého svědka popsal v knize "Carandiru Station": napsal ji na popud pacienta, který se u něj léčil s rakovinou lymfatických uzlin. Tímto pacientem nebyl nikdo jiný než režisér Hector Babenco (Polibek pavoučí ženy, Hráči na vinici Páně), který se po svém uzdravení k režii vrátil právě filmovou adaptací Varellovy knihy. Snímek byl natočen ve skutečné věznici Carandiru předtím, než byla v roce 2002 zbourána a na jejím místě vznikl park. Dosud stojí jen blok č. 2, ze kterého se stalo muzeum. (Česká televize)