Vzpoura ve věznici Carandiru

Filmy jako Město bohů, Hotel Rwanda či právě Vzpoura ve věznici Carandiru jsou tady hlavně od toho, aby nám všem ukázaly, co je ještě v dnešní době možné. Na konci si jen říkáte, proč?! Jak se něco takového může vůbec stát?! Tento film nám ukazuje jak to chodilo v nechvalně známé věznici Carandiro, která byla o více než 3500 vězňů přeplněna a k čemu to nakonec vedlo. "Proboha Lulo, kouříš crack! Takhle nemůžeš operovat!" "Promiňte doktore, když kouřím operuju líp." "Po cracku přece nemáš pevnou ruku!" To se pletete. Vidím, jak žíly krásně světélkují. Je to jako casino v Las Vegas!" Film je natočen podle knihy doktora Drauzia Varelly, což mu možná trochu ubírá na objektivitě. Je zde i snižována odpovědnost vězňů za jejich zločiny, tím v jaké žijí společnosti a jaké tam panují drsné poměry. "To, co se tam skutečně stalo, vědí jen Bůh, policie a vězni. Já mluvil jen s vězni..." (22.10.2006)

Scénář: Hector Babenco, Fernando Bonassi, Victor Navas .. Zdařilá mozaika smutných lidských příběhu, vyprávěná vězni svému lékaři během preventivních prohlídek. Samotní vězni, ať už vrazi, dealeři drog nebo násilníci jsou vyobrazeni spíše jako kladné postavy ve špatném světě - tohle je jediné místo, nad kterým je třeba přimhouřit oko. Jinak servíruje režisér Hector Babenco drsnou podívanou plnou vězeňského sexu, drog, potyček a nepsaných pravidel z dnes už neexistující věznice, která se nevalně proslavila velmi krvavě potlačenou vzpourou. Byť samotná vzpoura zabírá jen minimální část děje, na působivosti a hrůznosti aktu to nikterak neubírá. Přesto těžiště příběhu leží spíše ve vyobrazení těžkých životních podmínek ve věznici i mimo ni. (11.04.2006)

Docela solidní filmeček. Měl bych jen výhrady k českému překladu. Každopádně už vím jak je Brazílie zkorumpovaná, tak to pro mě zas takové překvápko nebylo. Ale 111 lidí je fakt síla. Filmařsky je tr provedeno excelentě. K tomu není co vytknout. Jen že český překlad evokuje zcela jiné představy o filmu a děj se potom odvíjí trochu jinak. (23.07.2006)

Problém některých filmů z vězeňského prostředí je ten, že mají tendenci alespoň skrytě glorifikovat odsouzené a Carandiru v tomto případě není výjimkou. Prostřednictvím jednotlivých životních osudů vězňů nám je podstrkován dojem, že jejich kriminální delikty jsou ve větším případě pochopitelné. Ať už se jedná o zločin z afektu, kdy muž zabije svoji nevěrnou manželku či v případě, kdy si vyslechneme zpověď ještě mladíka, který zabil další dva násilníky proto, že ublížili jeho sestře. H. Babenco tak činí z vězňů morálně kladné jedince, jež ke zločinu dohnalo vlastně jen drsné prostředí. Humánně ospravedlňovat zločin v jakékoliv podobě je pro mě však neakceptovatelné. Odpoutáme-li se ale od této vrstvy citového nátlaku, i tak nám zůstane poctivě odvedená filmařina sázící na dynamický střih, exotičnost prostředí a závěrečný masakr. (02.10.2004)

Film ukazující poměry v jedné Brazilské věznici z pohledu naivního doktůrka. A že jsou tu poměry mizerné. Tady se nad deset let se stává doživotí, poněvadž koho nezapíchnou, ten umře na AIDS. Po prvních několika minutách přejde šok z prosté skutečnosti, že oni tam kurva fakt žili a nezbývá než přetrpět nezáživnou story, zpestřenou občasnými flashbacky z civilního života zločinců, ve kterých nechybí ustřelené makovice. To nejvíc šokující ale přijde na závěr, kdy se vězni stávají lovnou zvěři. Vězni jsou tu vykresleni příliš kladně, takže jako záporáci tu jsou vlastně jenom ty chlapci od policie. A jak na konci říká doktor - zná se jenom ta verze od vězňů, takže kdo ví jak to ve skutečnosti bylo. No prostě je to hrozná nuda. (26.08.2011)