Tenkrát podruhé

V roce vydání něco, co musel vidět každý. Propagace horem dolem. Skoro i pádem. Film je to roztomilý. Pochopíte v něm tu myšlenku, která se tam brouzdá skrze ty malé linky. Jenže několikrát je to zbytečně zamotané a to nemluvím o části k prvnímu bodu obratu, která je jedna z nejchaotičtějších jakou jsem za poslední roky viděl. I tak oceňuji určitou originalitu a něžnost příběhu. (28.07.2022)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)

Dobrou polovinu filmu se díváte na neskonale šťastnýho chlapa. Neuvěřitelně jsem mu záviděl, to kouzlo okamžiku, ty staré dobré časy, sedmdesátky, hudbu a samozřejmě nádhernou Dorii Tillier. Vše co se odehrávalo mimo kavárnu La Belle Époque už mě tak nebralo, pozadí příběhu byla jen taková kulisa pro cestování v čase. (14.05.2020)

Zmiešané pocity! Na jednej strane dokonalý námet s idealistickými kulisami, do ktorých by sa dalo zasadiť neúrekom fantastických príbehov so zápletkami, kde by sa nemuseli klásť žiadne hranice. A konečný výsledok je ... podľa mňa nič moc. Áno, konečné posolstvo aj pointa sú pekné, ale takých sme tu už mali aj vo filmoch s oveľa nižším potenciálom. Neviem ako vám, ale mňa ústredná postava Victora svojim správaním pomerne dosť iritovala a vôbec som s ním nesympatizoval, hoci kresby mal naozaj krásne :) Každopádne, po prečítaní popisu filmu a po zhliadnutí vysokých hodnotení som čakal oveľa lepší filmový zážitok a aj to, že potenciál bude využitý naplno. Za mňa necelé 3* (08.05.2020)

Kto by nechcel zažiť krásne životné okamihy znova? Či už je to z detstva, prvé rande, stretnutie s hercami, alebo inými významnými ľuďmi. Ale je to možné? V tomto filme vám to zážitková agentúra Time Travelers umožní. Spravia síce iba to čo im zo svojho života prezradíte, ale aj tak. Veľmi milý film s dobrým obsadením. Zasmiala som sa iba občas, no ku koncu sa aj oči rosili. Najviac sa mi páčili Daniel Auteuil, Guillaume Canet a Doria Tillier. Pekne strávený večer. (01.06.2023)