Případ Collini

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru. (21.05.2022)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)

Mladý turecký právník Caspar, působící v Německu, získává svůj první velký případ. Obhajuje staršího muže, který zjevně bez důvodu zabil starého ředitele velké firmy. K zavražděnému má Caspar osobní vazby, protože vyrůstal takřka v jeho rodině a miloval jeho dceru Johannu. Zajímavý právnický spor, kdy stojí David proti Goliáši sedícímu na lavici žalobců. (12.05.2020)

Čo sa človek nedozvie, keď si len tak pustí pomerne neznámy film lákajúci predovšetkým na popularitu v súčasnosti obľúbenej európskej hviezdy a pre pamätníkov je tu zase veľký Franco, preberajúci po Connerym titul najšarmantnejšieho dedka filmového priemyslu. Spočiatku ma film veľmi nechytil, v podstate bolo očakávateľné, čo sa stane a akoby divák na veci prichádzal skôr ako právnik. Návštevou Talianska a najmä prechodom do súdnej siene ale Prípad Collini naberie poriadne na obrátkach, čakajú nás aj zvraty a ako bonus sa dozvieme, ako šikovne sa dá právnicky zakryť v podstate akýkoľvek brutálny zločin. Neviem, či som na vine ja, že som sa o tomto škandále dozvedel až z nemeckého filmu, alebo ide o všeobecne známu udalosť, každopádne ide o veľmi dôležitý film, i keď až príliš konvenčne nakrútený, aby sa stal klasikou medzi súdnymi drámami. (16.03.2021)

Film má nevýhodu, že sa začína pomalým tempom a postupom času sa dramatizuje a stupňuje. Nejeden preto môže film po čase vypnúť, že ho nebaví. Ja som tiež asi prvých 30 minút pozeral jedným okom a počúval jedným uchom. Postupne som sa vžil do zápletky a bol zvedavý čo je za tým. Myslím si, že tento film isto stojí za pozretie. Kto má rád drámu, tak si príde na svoje. Zatiaľ som videl 6 filmov v ktorých hral Elyas M'Barek a ani jeden pod 3* som neohodnotil. (23.09.2020)