Moucha

Musím říct, že tato originální Moucha je pro mě stravitelnější více, než Cronenbergův remake. Jeho Moucha je pro mě jednou z nejodpornějších věcí, jaké se kdy dostaly na filmové plátno a proměna Jeffa Goldbluma z ambiciózního vědce na hrůzu nahánějící, disgusting creature je pro mě jedna z nejdokonalejších ukázek praktických efektů. Proto jsem byla ráda, když vývoj Mouchy v tomto snímku probíhal poněkud odlišně. Zatímco Seth Brundle se v Mouchu mění postupem času, vědec André Delombre se jí stane během jednoho experimentu. A také si na rozdíl od Setha zachovává nějaké to lidství a rozum. Alespoň na nějaký čas. Jeho podoba zůstává ukryta pod pokrývkou a člověk tak může zatím dumat, jak asi vypadá. Když mu jeho žena po onom nezdařeném experimentu přinesla jídlo a já uslyšela to "chlemtání" ucítila jsem na okamžik záchvěv hrůzy... A velmi by mě zajímalo, kam se poděla ta kočka:) The Fly má skvělý scénář, postupné budování napětí a přítomnost Vincenta Price. (30.04.2017)

Tak toto bola veľmi lahodná a príjemná pohodovka. Hneď od začiatku sa odkrýval temný príbeh, hneď od začiatku je tu tajomná a hustá atmosféra, ktorá vygraduje vo finále. Parádne vyrozprávaný príbeh, ktorý pomaličky odsýpa, sem-tam malá bizarnosť, ktorá je tak dokonalo vložená do príbehu, že tam vobec nevadí a práve naopak. A tých bizarností mohlo byť aj viacej, príbeh si to žiadal. Mohla tu byť ukázaná dlhšia premena z človeka na muchu, to mi tu tiež chýbalo. Ten koniec bol troška zaostalí, ale hodnotím celok, a ten bol veľmi schopný. (28.04.2015)

Povídku, kterou napsal George Langelaan jsem nikdy nečetl, takže v tomto jsem „naprosto nepolíbený“. Nicméně již několikrát jsem viděl Cronenbergův remake a musím uznat, že to není vůbec špatný film. Tento původní kousek jsem kdysi dávno viděl na MGM, ale moc jsem si z něho nepamatoval. Konečně jsem si ale udělal čas, abych se této „sérii“ věnoval více pozornosti a musím říct, že ani originál není vůbec špatný – hlavně tedy co se roku vzniku týče a tehdejších možností. Zatímco remake se snažil útočit na diváka svou děsivostí – tady šlo především o dramatičnost daného příběhu. A Kurt Neumann to dle mého zvládl velmi dobře – jen je škoda, že nedlouho po natočení filmu spáchal sebevraždu. I tak jsem si ale jeho kousek dokázal užít a absolutně nelituji, že jsem mu věnoval svůj čas. Hororových momentů si tu popravdě sice moc neužijeme, ale o tom to ani nebylo. Po úvodní ukázce tragického konce, se následně vrháme do událostí, které tomu předcházely – některé byly až humorné, většina však v sobě nesla postupné dramatické následky, horlivosti a lehkovážnosti hlavního hrdiny. Který si pak s těžkým srdcem všechny následky hořce uvědomuje a rozhodne se vše dobrovolně skoncovat. Tvůrcům nemůžu mít ani za zlé to, že se rozhodli vytasit se svými „monstry“ až v samotném závěru. Přece jenom v té době neměli ještě vymoženosti moderní doby a tak nám nabídnou muší hlavu a končetinu až skoro v samotném závěru, stejně jako mouchu s lidskou hlavou v ohrožení života – obě tyto scény považuji za docela silné momenty a přestože některým to možná bude spíše k smíchu – já byl s jejich prací spokojený. 70% (10.05.2021)

Francúzsko-anglický novinár a spisovateľ George Langelaan napísal v roku 1957 krátku sci-fi horrorovú poviedku "The Fly" (Mucha). Už rok neskôr ju sfilmoval režisér Kurt Neumann. No a v roku 1986 prišiel s perfektným naturálne drsným remakeom kreatívny kanadský režisér David Cronenberg. Jeho verzia tohoto príbehu sa stala kultovým horrorovým snímkom. No aj táto staršia filmová adaptácia z roku 1958 má svoje kúzlo. Prišla mi vhod. Mám hodne rád takéto staré horrorové klasiky. **** (18.01.2018)

Mouchu jsem shlédl natěšen na další skvělý výkon Vincenta Price, jak jsem ale ihned zjistil, v tomto filmu hraje spíš druhé housle. Vědce, který se nezdařeným přesunem v prostoru začne měnit ve velkou mouchu hraje David Hedison. Moucha je ještě dnes působivá tím, že víc zakrývá než ukazuje. Divák většinu filmu nevidí žádnou obludu, znetvořený vědec má na obličeji roušku. Maska „velkého mušáka“ už dnes sice působí legračně, atmosféra je tu ale vybudována tak brilantně, že vám i přes lehké pousmání povstanou chloupky na zátylku! Asi nejsilněji na mě zapůsobil závěr, ve kterém je nalezena v pavoučí síti moucha s bílou hlavičkou. Moucha z roku 1958 tedy ani náhodou není přehlídkou laciných masek (i když i na to dojde) a efektů. Je to skvělá ukázka toho, že ne každý horor po letech zestárne, a že lidská touha po překonávání fyzikálních zákonů je věčná. Přinejmenším ve filmových hororech. (25.12.2006)