Narušitel systému

Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. (29.06.2019)

Takovou uječenou kozu mít doma, už zadělávám na sociálku.., mít doma malého hitlera s tourettům syndromem, je úplně super, byla by to taková malá a naprcaná čivava, která by každého kousala, kdybych na něho ukázal. Aspergerův syndrom někdy mívám i já, hlavně když mi strejda Majk, nasouvá anální kolík do prdele, nebo když se mi jehovisté snaží násilím dostat do dveří, a prodat mi svoje "knížečky" ke spáse. Ta malá čubka mě naprosto srala, do té doby než jsem sám zjistil, že takový autista bývám někdy i já. Někdy byla milá, že bych si ji klidně i sám adoptoval, a postaral se.. hej, co si myslíte, vy úchyláci! Ale, pak to zase posrala svým ječičím mechanismem, takže asi tak, zase na druhou stranu, bylo mi ji i líto. Ani její matka neměla o ní zájem, a nikdo krom náckovitého Fujera ji nedokáže zkrotit a nakrmit, jenže ani on sám, nemá na to sílu a trpělivost. Konec nám nic nenabídl, protože nevíme, jestli skapala při pádu ze schodů nebo jí někdo adoptoval z Afriky. Nechápu ani smysl filmu, možná někdo chtěl jen několika lidem ukázat tuhle nemoc, nebo vnitřního démona, kterého má každý ve svý černý duši? Případ malé uječené pičky se sklonem k domácímu násilí. Možná jsem jen škodobilej, ale chtěl bych holku vidět za těch pár let, jak se na ní mrdkou udělá frajer na obličej, a jestli mu ze záchvatu vzteku neukousne péro. Psychoanalýza do hlubin študákovy duše... (10.03.2020)

Zdrcující psychologické drama malé dívky bez zázemí, bez kotvy, bez jistoty, Benni po tom všem zoufale touží, po milující náruči, pocitu bezpečí, rodině, domově a v neposlední řadě by si velice přála být se svou vlastní matkou.. Nevěřím v to, že by se zoufalství, vztek či zlost dala překřičet, jak to na ní praktikovali někteří dospělí, stejně tak si nemyslím, že by cesta vedla skrze „zvedneme dávky léků“ (to se mi obrátil žaludek, umlčíme ji, aby byl od ní klid?!). Měla jsem pocit, že je Benni balík, který putuje z pošty na poštu a nikde si ho nikdo nevyzvedne.. Velice smutný film nejen o jedné bolavě zraněné duši, rovněž o špatně nastaveném systému, který v případě problému naprosto selhává a nejsmutnější na tom všem je, že jsme toho součástí.. Tekly mi slzy jako hrachy.. (25.05.2020)

Takový další a asi poslední letošní KVIFF rest. Filmová událost od německých sousedů, kteří by se k nám asi jen tak nedostalo. Zde máme příběh, kde sledujeme neúplně klasickou situaci s neúplně klasickým příběhem obecně. Máme zde něco nového a dost uřvaného. Což je věc, která by nejednomu člověku včetně mě vadila. Zde jde ale o dost specifický filmový případ něčeho skvělého, co se jen tak neobjeví. Nádherná souhra sociálních vztahů mezi postavami, které mají svůj silný charakter. Dokáží vás potěšit, šokovat, rozbrečet, na co si jenom vzpomenete. Autentický a přirozený Albrecht Schuch. Dokonalá Helena Zengel. Jednoduchá a skvělá hudba. Mohli bychom pokračovat. Prostě nádhera. Film, kde si člověk nedokáže představit konec. Musí to jet prostě dál. (12.11.2019)

Nemám absolutně co vytknout. Děti bývají většinou radost, ale hlavní postava holčička Benni je spíš časovaná bomba. Myslím, že režisérka i scénáristka v jedné osobě si nevycucala scénář z prstu, ale někdo jí ho do puntíku odvyprávěl z vlastní zkušenosti. Náročný film pro herce, ale i pro diváka. Emočně vyždímanej jak hadr bych nejradši nasolil šest hvězdiček. (07.03.2020)