Pohotovost

Našťastie som sa nenechal zbytočne týmto seriálom pohltiť a kedysi som ho sledoval vtedy, keď zrovna išiel náhodou v tv. Tvorcom sa podarilo pomerne verne zachytiť hektickú atmosféru na pohotovosti a možno konštatovať, že takto nejak to bude vyzerať asi všade na svete. Ja osobne nie som za riešenie osobných problémov hlavných postáv, samotné nemocničné prostredie a prípady by úplne stačili, ale väčšina divákov by sa asi bez súkromia svojich obľúbených postáv cítila ukrátená. (23.09.2012)

Napínavý a rozhodně nestagnující seriál neustále udržující vaši pozornost. Díky Pohotovosti jsem si k Vánocům přála Velký lékařský slovník, ve kterém jsem pak hledala všechny ty složité názvy, kterými se to tam jen hemží. Z tohoto seriálu tudíž mám své "základní medicínské znalosti", kterými občas "ohromím" mé známé. (23.01.2009)

Strašne veľa dielov, veľa príbehov, vystriedalo sa tam veľa rozmanitých vecí, ale mňa to aj tak nedostalo. V určitej dobe to chodilo takmer pravidelne na komerčných televíziách. Ja som na to, ale skrátka nevydržal pozerať. Ten dej a dialógy a celkové spracovanie mi nebolo po chuti, nevžil som sa do toho, neupútalo ma to, nemalo to pre mňa šmrnc. Niečo však ušlo, tak aspoň takto. (05.01.2012)

Vždy jsem byla na nemocniční seriály a Pohotovost nic nepřekoná. Ano, na scénu přišli noví, neokoukaní Chirurgové ze Seattle Grace, kteří si našli místo v mým seriálovým srdíčku... Ale Pohotovost si nehraje na žádný srdcervoucí seriál. Ukazuje nám život nemocnice samotné víc než postav, a toho si moc vážím. Jediná věc mě zamrzela, a to že pár posledních sérií, ve kterých se alespoň pár stálic udrželo na svých postech, změnilo dabing. Staly se nekoukatelné. (01.11.2010)

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)