Pohotovost

Seriály mně vůbec neberou a moc je nesleduji. K Pohotovosti jsem se dostal díky Tarantinovi, který natočil první díl z názvem Mateřství ( Motherhood ) . Práce kamery je zde přímo mistrovská a je jen škoda, že nepokračuje v dalších dílech. Bohužel moc neznám doktorskou hantýrku a tak musím přiznat, že jsem několika výrokům nerozuměl a některé jsem pochopil až z dalších záběrů. Celkem bych dal za dvě hvězdy, ale pokud budu hodnotit díl Motherhood tak dám za pět. (06.09.2009)

Dlouhá léta jeden z mých nejoblíbenějších seriálů z nemocničního prostředí (až do příchodu Grey's Anatomy :-)). Bohužel tvůrci nectili pravidlo, že v nejlepším se má přestat a hnali seriál dál k dalším a dalším dílům, které mě začaly nudit. Někdy kolem jedenácté sezóny jsem přestala seriál sledovat. Takže hvězdička dolů, bohužel. (15.07.2010)

Lidské příběhy, to je to, o co tu kráčí. Je až neuvěřitelné, kolik postav dostalo svůj prostor, aniž byste měli pocit, že jsou ostatní ochuzené (i když několik zajímavých charakterů nemělo příležitost se plně projevit, nebylo jich ale mnoho). Mrzí mě, že Julianna Margulies se rozhodla seriál opustit (přestože jí bylo nabídnuto 27 milionů dolarů, raději dala přednost divadlu - je vidět, že někteří lidé hrají pro radost a ne pro peníze), na druhou stranu mě těší, že si stála za svým názorem, když autoři chtěli, aby se její postava vrchní sestra Hathawayová stala lékařkou. Julianna byla proti z důvodu toho, že její charakter je se svým postem spokojený. Ale zpět do obecnější roviny. Pravdou je, že některé díly byly natolik emocionálně plné (aniž by sklouzávaly k patosu a sentimentu), že ve mě zanechaly stopy ještě dlouho po skončení titulků (například díl The Long Way Around, ve kterém se objevil i Ewan McGregor). Netvrdím, že některé situace nebyly absurdní a těžko uvěřitelné, ale také je faktem, že většina postav byla napsána tak lidsky a nestrojeně, že díky tomu mízí veškeré výtky, které bychom mohli mít. (22.06.2006)

90% Byly doby, kdy jsem pravidelně po příchodu domů usedal na třičtvrtěhodinku "do Chicagské nemocnice" (jo, to bylo ještě v době VHS, daleko od doby vysokorychlostního internetu:-)). A to tak dlouho, než stanici došly nakoupené díly. Tak moc mě dokázaly vtáhnout osudy jedné doktorské partičky. Až do deváté série jsem prostě ER nesledoval, ale žil ho. To myslím mluví za vše. (26.11.2011)

Znělka od Jamese Newtona Howarda kdysi odstartovala dlouhou řadu naprosto zaslouženě oceněných scénaristických, režijních i hereckých počinů. Jako prozatím bezkonkurenčně nejlepší epizodu (když nepočítám extrémně citově vypjaté epizody, o kterých mluví Tyler) označím Four Corners, vyprávěnou z pohledů Cartera, Greena, Bentona a Weaverové, navíc ve stylu Mementa, postupně po úsecích od konce k začátku...brilantní kus s dokonalou zápletkou. S přibývajícími léty je Pohotovost stále lepší a lepší - řekněme tak do desáté série. Odchodem Johna Cartera pro mě Pohotovost ztratila takové "to něco", a i když třeba Neela je fakt kus, a veteránů je stále na place spousta, už to prostě nefunguje tak jako kdysi. I tak trvám na tom, že třeba takoví Chirurgové jsou ve srovnání s E.R. k posmání. Jdu ze stovky na 90% pro seriál jako celek. (12.03.2003)