Tenki no ko

Většina filmů od tohohle tvůrce je pro mě za jasných pět hvězd, zde o jednu méně. Proč? Tentokrát mi jen lehce zvlhly mé lachtaní bulvy. A to je málo. No dobře, první polovina byla nějaká slabší a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do opravdového diváckého tempa a chvílemi sem se víc, než na děj soustředil na to, zda jsou tam vlaky (jsou), hezká animace (je) a melancholická atmosféra (taky přítomna). Postupem času sem se do děje a postav ponořoval, přenesl jsem se přes jejich šablonovitost a prostě si užil další skvělý film, který je sice ve své podstatě hrozně podobný předchozím, ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadí, pořád je to jednou za pár let moc fajn melancholická romanťárna. (08.11.2021)

Další dávka emočního nášupu v kombinaci s neskutečně krásnou animací. Tady mi to dějově přišlo sice takové přímější v rámci celé metafory v příběhu a rozebrání ostatních témat. A zároveň méně naivnější ve zpracování tématu dospívání. Ale to není důvod,  aby se mi to proto líbilo míň. Bylo to moc dobrý. Nevím, zda je to tím, že filmy Šinkaie dokoukávám zpětně a ne v pořadí vzniku. Ale i tak se mi to stále neokoukalo. (Už mi od něj chybí jenom jeden kousek.) Ani nemám potřebu porovnávat. Za mě byl každý jeho film úplně jiný. Se společnými tvůrčími prvky, jako to má každý autor, ale pokaždé je úplně jiný  :) To je hroch? Ne, žába! Kreslíš..hezky! :D (28.12.2023)

Jak jsem osobně nebyl unešen z předchozího veleúspěšného Shinkaiový díla, přistupoval jsem i díky okolním reakcím k Tenki no ko rezervovaně a nejspíš si kvůli tomu snímek užil víc než bych očekával. V čem mě anime oproti jiným stylům dokáže uhranout s nepoznanou intenzitou jsou ony krásné, rozkmitané obrázky s dechberoucím detailem a harmonií. Shinkaie bych překřtil na nejlepšího anime dokumentaristu, protože jeho světy jsou dychtivě podmanivý, úchylně perfektní, scénériemi opojený a k spokojenosti nás všech s tím nechce ani na chvíli přestat! Není scéna, kde by se kamera aspoň na chvíli nestočila ke kapkám na parapetu anebo neudělala z mraků okoukanou modelku. Celý film je od začátku až do konce zkrápěný vodou ve všech různých skupenství, až jsem zapomínal, co se vlastně na plátně odehrává. A možná pro Shinkaie dobře, protože ač je to velice schopný režisér, tak naopak je neskutečně tvrdohlavý scénárista. Příběh měl solidní tížívý začátek a klapal, dokud jsme se nesetkali s hlavním prvkem Shinkaiového klasického magického realizmu: Vztah hlavní dvojice opletený dávkou nadpřirozena. Ona "šťastná" část nekypěla hlubší substancí a nedokázala si mě dostatečně koupit. Rozdávání úsměvů a sluníčka je málo, vedlejší linky jiných postav nemají silná opodstatnění a návaznost na tu hlavní, jak bych si přál, a když pak má dojít k vyřešení onoho tak nezdravě moc nastiněného závěru a rozuzlení, má to tah motoru pracujícího na polovině otáček. Líbil se mi nápad užití Hininy schopnosti, ale toto pozitivum víc než přebíjely až moc opakované narážky na věk, které mi v konečném důsledku přišly jako větší překážka než mrzké počasí. Nejsme snad v nadpřirozených úrovních, tak proč, proč? Závěr byla slušná šmodrchanice prapodivných rozhodnutí hned několika postav, tak jsem poté ocenil dojezd v podobě návratu do kouzelných výjevů k uklidnění duše. Jen kvůli tomuhle bych doporučil Shinkaiovi ať nechá scénář někomu jinýmu, protože to je pro mě poslední (za to obrovský) schod k samotnému vrcholu. Uf. A já se jdu poplácat, že jsem to zvládl okomentovat aniž bych srovnával velmi podobný Kimi no na wa. Slabší 4*. Tokyo is scary (27.04.2020)

3 roky dozadu ma Makoto Šinkai ohromil svojim filmom "Your Name". Vzal si tému, ktorú sme poznali a zaobalil ju v niečom úplne unikátnom. A vďaka tomu absolútne zažiaril a patril v mojich očiach medzi absolútne highlighty japonského filmového anime. Už len z toho titulu bolo "Weathering With You" jedným z mojich najočakávanejších filmov na rok 2020 (Viem, že vyšiel už roku 2019, no dôležité pre mňa je, kedy si ho môžem pozrieť ja.) a dnes som konečne film mohol vidieť. A po dopozeraní som mal pocit, že išlo o skutočne vynikajúci filmový počin, no nemyslím si, že by ma upútal rovnako ako jeho predchodca. Sú tu určité elementy, ktoré mi úplne nepasovali, no k tomu sa dostaneme. V prvom rade si povedzme plusy filmu. A najvýraznejšie tu pre mňa vychádzajú animácie. Úprimne. Pozrite sa na ten film. Je tu obrovský cit pre detail. Tokyo vyzerá nádherne a pôsobí realisticky. Keď Hodako dostane v McDonalde svoj Big-Mac, tak som vnútorne mal pocit, že vyzerá úplne ako z reklamy. Nádherný, farebný a plný života. Scénky s počasím sú vždy perfektne zvládnuté. Vizuálne je na čo sa pozerať a efekty sú krásne. Takže v tomto smere film vysoko oceňujem. Vedľajšie postavy sú podľa mňa tiež veľmi dobré. Hodakov šéf Keisuke je mi sympatický a rovnako aj jeho asistentka Natsumi. Hinin mladší brat Nagi mal dobré momentky. Takže v tomto smere som spokojný. Hlavní hrdinovia sú okey, no nevedel som si k nim asi vybudovať také veľké puto, ako by film chcel, aby sme si vybudovali. Neviem. Mám pocit, že o Hodakovi sme toho moc nevedeli a nerozumel som dokopy jeho dôvodom, prečo sa nechcel vrátiť domov. Ušiel do Tokya, no dokopy nič viac o jeho histórii nevieme. Nepoznáme jeho vzťahy s rodinou, jeho dôvody ani nič. Hina je na tom o niečo lepšie. Dozvieme sa trošku niečo z jej minulosti a páči sa mi jej optimizmus, no jej rola vo filme je dokopy len tá, že slúži ako láska pre Hodaka. Každopádne jej schopnosti sú super a keď bude scénka na hotelovej izbe, tie animácie s tým súvisiace rovnako. Na druhú stranu ale mohli byť hlavní hrdinovia zaujímavejší. Film však pre mňa najviac zlyháva v jednom dôležitom elemente a tým je tá story ohľadom polície. Nemám pocit, že to veľa pridáva, zdržuje to film a kladie nám to zbytočné prekážky. Toto nebolo pre film potrebné. Mňa osobne to nebavilo. Asi som dal svoje očakávania vysoko na tento film, alebo mi ranný film "I Want To Eat Your Pancreas" ponúkol niečo viac. Každopádne napriek tomu, že ide o silný film a môžem odporúčať na zhliadnutie, nie som vnútorne tak nadšený, ako som si myslel, že budem. Hodnotenie: B+ (09.05.2020)

Emocionálního klimaxu Kimi no na wa. to nedosahuje. A už vůbec ne třeba 'Zahrady slov' (Kotonoha no niwa), která je pro mě prvním a nedostižným filmem japonského režiséra. Možná jsem zhrubl, možná mě moje deprese pohltila hlouběji. Ale i tak to byla fajn pohádečka se srdcem na správném místě. Šinkai je ve svých nejlepších počinech zkrátka sázka na jistotu, ale tady to trochu drhlo. (15.06.2020)