Odpočívej v pokoji

Ke svému nejoblíbenějšímu seriálu můžu dodat jen to, že jeho hrdinové jsou mi bližší než většina živých lidí a jeho humor je černý jak funebrácké auto, ale přesně můj šálek černého čaje. A snad ještě to, že posledních pár minut mě zasáhlo hloub než zblízka vystřelená kulka a před sochou Alana Balla by se scénáristé měli modlit, aby je osvítil. (30.08.2007)

3 zlaté glóby † 43 dalších ocenění † 116 nominací † scénář geniálního (a tohle slovo používám jen v souvislosti se třemi osobami - jeho, einsteinovou a mou ;o)) alana balla (mimojiné autora americké krásy) † originální vždy sla(ho)děná scéna v příjemné pohřebním prostředí, o úvodní poetické znělce (či sonetu?) ani nemluvě † mému srdci i dalším vnitřnostem blízký humor, plný sarkasmu a ironie † sex a drogy (pro americkou produkci netradičně v nesamoúčelné podobě) † samé překvapení, překvapení a zase překvapení - což už je samo o sobě překvapení ;o) † zamilováníhodné postavy - všechny od ... hmm, teď jsem chtěla napsat něco ve stylu: "všechny od statečného ... po krásnou ...", jenomže problém je, že scénář je v takovém stádiu dokonalosti, že z pouhých kýčovitých postav udělal skutečné slovy necharakterizovatelné "živé" lidi... amen ††† (28.01.2008)

V sedmém dílu III. série Brenda říká, že vše v životě záleží na správném načasování. Paradoxem je, že si tento seriál nemůžete nikdy pustit ve špatnou dobu. Je totiž dokonalý a pokud přece jen vyžaduje nějaké načasování, není to věc jeho, ale divákova. A v momentě, kdy budeme připraveni, budeme s rodinou Fisherových žít, užívat, prožívat a...umírat. Všech pět sérií, všechny díly: 100% (10.07.2010)

Něco tak hrozné silného jsem opravdu nečekala, hodnotím to s odstupem času, takže nebudu hodnotit každou sérii zvlášť, začla jsem se na to dívat na doporučení kamarádky, která mi sdělila - v tomhle seriálu hraje Dexter homosexuála, takže jsem neváhala a pustila se do toho. Musím říct, že jsem si brzy oblíbila všechny postavy až na pár vyjímek jako byla matka Ruth nesnesitelná, ale byl to spíše smutný případ a nesympatická Brenda a to ještě nemluvě o jejím bratrovi Billy, ten byl naprosto příšerný a vlastně vůbec celá její rodina. Claire, Nate a David si získali hned mé sympatie. Musím říct, že tenhle seriál si udržuje laťku přes všech pět sérií, bavilo mně to pořád a nikdy jsem nelitovala, že jsem se do toho pustila. Nejvíc mně dostala scéna, kdy je David unesen a vydírán jistým feťákem a skoro zastřelen, to bylo fakt silné kafe. Richard Jenkins je naprosto úžasný i po smrti. Prostě nezbývá než všem doporučit. Musím ještě zmínit konec, který je udělán neskutečně hezky a dojemně za hudby od zpěvičky Sia a její nádherné skladby Breathe Me. Tenhle seriál by si zasloužil šest hvězdiček! Prostě Alan Ball je mistr ve svém řemesle, nezbývá než si přát, aby zůstal takový jaký je. (02.09.2011)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)