Odpočívej v pokoji

Něco tak hrozné silného jsem opravdu nečekala, hodnotím to s odstupem času, takže nebudu hodnotit každou sérii zvlášť, začla jsem se na to dívat na doporučení kamarádky, která mi sdělila - v tomhle seriálu hraje Dexter homosexuála, takže jsem neváhala a pustila se do toho. Musím říct, že jsem si brzy oblíbila všechny postavy až na pár vyjímek jako byla matka Ruth nesnesitelná, ale byl to spíše smutný případ a nesympatická Brenda a to ještě nemluvě o jejím bratrovi Billy, ten byl naprosto příšerný a vlastně vůbec celá její rodina. Claire, Nate a David si získali hned mé sympatie. Musím říct, že tenhle seriál si udržuje laťku přes všech pět sérií, bavilo mně to pořád a nikdy jsem nelitovala, že jsem se do toho pustila. Nejvíc mně dostala scéna, kdy je David unesen a vydírán jistým feťákem a skoro zastřelen, to bylo fakt silné kafe. Richard Jenkins je naprosto úžasný i po smrti. Prostě nezbývá než všem doporučit. Musím ještě zmínit konec, který je udělán neskutečně hezky a dojemně za hudby od zpěvičky Sia a její nádherné skladby Breathe Me. Tenhle seriál by si zasloužil šest hvězdiček! Prostě Alan Ball je mistr ve svém řemesle, nezbývá než si přát, aby zůstal takový jaký je. (02.09.2011)

Nádherně depresivní, psychologický seriál. Každá postava má svůj propracovaný charakter a působí neskutečně životně. Žádná akce, jen "běžné" starosti rodiny vlastnící pohřební ústav. Sice toho časem už začalo být trošku moc, ale první dve tri série patří k tomu nejlepšímu, co vůbec lze v TV najít. Perfektní scénáře, perfektní herci, perfektní režie. Celkově... perfektní! (27.06.2008)

1. SÉRIE (70 %): Čekal jsem asi víc, ale na druhou stranu cítím velký potenciál do dalších sérií. Postavy jsou super a s dobrým scénářem má seriál šanci vyždímat pořádné emoce, tak uvidíme. Zatím se všechny díly v první řadě držely na podobné úrovni, každý díl byl nadprůměr, ale vyloženě ze židle mě to zase nezvedlo. // 2. SÉRIE (75 %): Ale jo, druhá řada už je určitě o chlup lepší a seriál se opravdu začíná dostávat více pod kůži. Především jsem si k postavám vytvořil větší sympatie (Nate) či naopak nesympatie (Brenda), ale minimálně všechny se začínají skvěle vykreslovat, což je asi nejpodstatnější (a navíc většina předvádí skvělé herecké výkony). Vývoj seriálu mě fakt začíná zajímat a ačkoli stále čekám na nějaký vyloženě "wow moment", tak již nyní se seriálu párkrát podařilo vyvolat celkem slušné emoce. Snad budou další řady podobně gradovat. // 3. SÉRIE (70 %): Budu se asi opět opakovat, ale i od třetí řady jsem čekal trochu víc. Je to stále "stejně dobré", tedy žádný díl mě v podstatě výrazně nezklame, všechny díly si drží svůj standard, ale jen málokdy mě něco opravdu nějak více zasáhne. Uvědomuji si, že řemeslně je to vysoce kvalitní počin, ale po emotivní stránce jsem upřímně očekával jinou ligu. // 4. SÉRIE (80 %): Pro mě zatím nejlepší řada. Nevím, jestli je to tím, že jsem si už trochu zvykl na to, že se s postavami neztotožňuji nebo jestli jsem začal trochu víc chápat fakt, že nic není černobílý a to (pro mě) občas nepochopitelné chování postav tím pádem víc respektuju. V každém případě mnohem lepší scénář a mnohem víc emotivních momentů. Na 5* to sice určitě není, ale na finální řadu se fakt těším. // 5. SÉRIE (85 %): Dechberoucí řada to také nebyla, ale působivá určitě. Společně se čtvrtou řadou určitě nejlepší série. Tipuji, že obecně nejsem ze seriálu až tak nadšený, protože jsem jen prostě měl až příliš vysoká očekávání. Nicméně kdyby bylo v seriálu více takových momentů jako je závěrných pět minut finálového dílu, to by byla paráda. Měl jsem fakt husinu. (23.07.2016)

Je to pekne bizarný a morbídny seriál, ale nie v prehnanom zmysle. Naopak, človek sa snáď aj niečo dozvie zo zákulisia pohrebníctva, a máme tu nenútený humor, ktorý baví vo všetkých ohľadoch. Tam, kde má prísť niečo vtipné, tam to aj príde. Začiatok série teda výborný, ale keď seriál nefunguje tam, kde sa to prepadáva do spoločenských tém a tvári sa vážne. Ono otvoriť homosexuálnu tému nie je nič závažné, je to v poriadku. Ale nie každého musí baviť v každej časti civieť na lízajúcich sa buzerantov, bolo toho už moc, a tak prestávam pozerať na konci prvej série. (07.03.2018)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)