37 sekund

Film, ktorý mi chvíľami pripomínal dokumentárny svojím naturálnym podaním obrazu života malého veľkého človeka. Výborne napísaný scenár s jednoduchými no pri tom krásne pravdivými dialógmi. Herecké výkony hodné Oscara. Páči sa mi, že režisér netlačí na pílu miliónom epických víťazstiev s burácajúcou hudbou. Stačí pár tichý takmer oneshot momentov, ktoré herci nehrajú, ale prežívajú. (09.02.2020)

Zaujímavé, netypické a tým pádom aj originálne. To sú najväčšie prednosti tohto filmu. Čakal som, že to bude príbeh plný sentimentu a ľútosti, ale opak bol pravdou - skôr mi to prišlo ako manifestácia nádeje a túžby plnenia snov. V neskorších fázach filmu sa tu dokonca objavuje aj značný filozoficko-etický rozmer, ktorý ešte viac dokresľuje celkový životný príbeh impulzívnej Yumy. Celkovo film hodnotím ako mierny nadpriemer. Bohužiaľ, po dialógovej stránke to bolo také vlažné, nedostatočné - určite tu bol oveľa väčší potenciál na rozvinutie rôznych tém, ktoré filmu dominovali. (02.04.2020)

Křehký příběh, při kterém se mi chtělo až brečet. Zajímavé téma, všední problémy, které ovšem vzhledem k postižení hlavní hrdinky stávají se nevšedními. Silné okamžiky, až už ty, kde se mluví, nebo i ty, které slov nepotřebují. A v závěru jsem slzy už neudržel, protože jsem toho byl pln a muselo to jít ven. Skvostný bonbónek. (09.02.2020)

Skrytý japonský skvost na Netflixu. Velmi přirozeně napsaný scénář a citlivé a přesto velmi upřímné provedení. Režisérka a scénáristka HIKARI toho sice ještě nevytvořila moc, ale očividně jí talent nechybí. Rozhodně byla dobrá volba obsadit do hlavní role skutečnou handicapovanou dívku, ne pouze herečku. Film tím získává na autenticitě a nutno říct, že Mei Kajama je skutečně v roli Jumy skvělá. Za tímhle snímkem jde vidět velký kus práce a také snaha o citlivé a pravdivé vyobrazení tématiky, která je místy velmi choulostivá. Zdá se, že na pozadí proběhlo mnoho konverzací mezi režisérkou, Mei Kajamou (dle krátkého interview dostupného na YT byla zahrnuta i její matka) a zbytkem štábu. A to vše se ve finálním díle odráží. Film je zároveň pozitivně laděným náhledem do vnitřní cesty jedince za osobní svobodou. Juma může být pro mnohé inspirací, že i zdánlivé překážky a omezení se dají překonat, pokud má člověk dost kuráže a dívá se na věci z té lepší stránky. Líbí se mi věta na anglickém plakátu: Disability is a state of mind. Přesně to vystihuje esenci tohoto filmu. Dále ještě zmíním, že mě potěšilo zahrnutí osobité dívčí kapely CHAI do hudebního soundtracku. Film obsahuje jak titulní píseň N.E.O., tak i jejich další píseň Hai Hai Akachan. A myslím, že právě jejich optimistický a svérázný styl k filmu dobře pasuje. 37 sekund mi zkrátka a jednoduše hodně sedlo a režisérku/scénáristku HIKARI budu mít tímto nadále v hledáčku. ~(4,7★)~ (14.05.2024)

Japonská nádhera-tak bych nejlépe popsal tento film.Hlavní postavou je 23 letá Juma,která je od narození po mozkové obrně méně pohyblivá na dolní končetiny a proto většinu času tráví na vozíčku v bytě kde žije jen se svou matkou.Má talent na kreslení komiksů a tak pomáhá s kreslením youtuberce,která se jmenuje Sayaka.Bohužel Sayaka i když jí za kreslení dává nějaké peníze tak stáhne všechen obdiv vždy jen na sebe a se svou postiženou asistentkou Jumou se nikde nechlubí.Juma už má toho dost a je smutná z toho,že nemůže víc uplatnit své kreslířské schopnosti a tak začne oslovovat různé vydavatele,ale bohužel bezúspěšně.Nakonec osloví i vydavatelku erotických časopisů a ta jí také odmítne,protože na pohovoru zjistí,že Juma nemá žádné sexuální zkušenosti a z představivosti kreslit není prý tak věrohodné jako z vlastních zkušeností.Zklamaná Juma si tedy zaplatí gigola na pokoj do hotelu který jí má během hodiny zasvětit do praktických zkušeností.Sex se nepovede,ale placený chlap je "džentlmen" a tak si místo 20 tisíc naúčtuje jen 18 táců.Postižená dívka se často hádá s matkou,protože chce žít víc dobrodružný život a nebýt zavřená jen v bytě.Najde si nové přátele a toulá se po nocích.Jednou Juma zdrhne z rehabilitačního centra a rozhodne se,že za pomoci kamaráda vyhledá svého otce kterého nikdy neviděla.Od strejdy se dozví,že otec před několika lety zemřel,ale že má ještě sestru Juku o které také nikdy neslyšela.Odjede za sestrou do Thajska a je to moc dojemné setkání.Když si takhle ujasní celou svou rodinnou situaci tak se Juma vrátí zpátky k matce kterou její návrat moc potěší.Poslední půlhodina je hodně emocionální a takové filmy mám velmi rád,protože se v nich odráží to důležité:,,ŽIJU,TEDY JSEM"... (04.02.2020)