Dům v růžích

Obludně přeceněná televizní taškařice pod taktovkou Stephena Kinga. Zachraňoval to jen mladý verbal v podání Matta Rosse. Uznávám, že velké škody napáchal i příšerný dabing (neměl jsem nervy na to, abych si Dům v růžích složitě sháněl v originálním znění, ale to jsem netušil, že to bude až taková hrůza). V každém případě zkušenost s Rose Red u mě definitivně rozhodla o přidání čtvrté hvězdy o jedenáct let staršímu snímku To. Rozdíl kvalit těchto dvou kingovských televizních projektů je totiž doslova markantní. A co se zdejšího celkového hodnocení obou filmů týče, je ten (opačný) rozdíl pochopitelný a tkví v knižních předlohách: Zatímco Dům v růžích žádnou nemá, To ji má až příliš kultovní. (14.09.2021)

Vynikající televizní projekt se scénářem Stephena Kinga (nejedná se o žádnou jeho adaptaci), což je cítit v mnoha scénách i hláškách. Je zvláštní, že horory z televizní produkce jsou často mnohem atmosféričtější než snímky z produkce čistě filmové. V Rose Red je nedostatečný rozpočet znát pouze v několika závěrečných tricích. V drtivé většině jde však o tu nejpoctivější televizní práci s žánrem, jakou jsem kdy viděl. Pomalé, táhlé nájezdy transfokátorem (do tajemné chodby, k domu nebo na ožívající sochu), doprovázené výbornou instrumentální hudbou, jsou na RR to nejlepší. Atmosféra houstne také díky všudypřítomnému šepotu a nádherným záběrům na děsivé výstřelky architektury, opět doprovázené hudebními motivy. I zajímavá přehlídka postav, čerpající k Kingovy záliby v mentálních superhrdinech, si většinu diváků získá. Nejděsivější momenty přicházejí samozřejmě s paranoidním Emerym. Nechybí ani dětský princip v podobě autistické Annie a jejího oblíbeného "Theme From A Summer Place". Sympatické skloubení formy a obsahu nakonec dělá z RR jeden z nejlepších hororových snímků o strašidelných domech. 80% PS: koncepce strašidelného domu jako monstra a živé entity je zde mnohem lépe podaná než v naprosto nezvládnutém románu (a otrocky natočené Garrisově televizní adaptaci) The Shining. (21.09.2011)

V celku zajímavá duchařina. Místy byli některé scény utahané, ale to proto, že byl děj rozdělen do 4 hodin. V první části, té seznamovací nám byla představena bohatá historie onoho záhadného domu. Ve druhé jsme se konečně přehoupli na ten pravý hororový děj. A ve třetí v té rozuzlovací části, jsem byl nejvíce napjatý. Mystérium tomu opravdu nechybělo. Ta část se mi líbila nejvíce. Když shrnu, tak 70%. Krásná práce. (06.03.2011)

Normálně by to bylo na tři, ale Baxleymu se nějak podařilo protlačit do toho jedinečnou kingovskou atmosféru a vybruslit ze spousty věcí tak, že nepůsobí trapně. To se při adaptacích hororového Kinga většinou nedaří. Snad je to tím, že tady kniha neexistuje; jenom Kingův scénář. Navíc má Dům v růžích přes čtyři hodiny, takže je prostor na pozvolné budování výše zmíněné atmosféry a prokreslení postav. A tak se dostávám k zřejmě hlavnímu důvodu, kvůli kterému se filmové adaptace zejména hororových Kingů bortí. Ty filmy jsou většinou krátké. Prostě se vyhodí třetina až polovina Kingovy předlohy, kde se právě pečlivě budují a vykreslují pevné základy, na kterých pak stojí všechno ostatní. A pak není divu, že se ty filmy většinou nepodaří. Dům v růžích se podařil zřejmě právě proto, že knižní předloha neexistuje. (11.12.2008)

Klasická hororová série, na níž se podílel i mistr hororu osobně. Stephen King napsal scénář ve svém typickém stylu, obsahuje spoustu prvků a postav, které tak často a tak rád do svých děl umísťuje. Starý, rozlehlý, chátrající barák s děsivou minulostí a ještě děsivějším tajemstvím skrývajícím se v jeho zdech, nadpřirozená síla a zlo, které přetrvá věky a sílí s každým dnem, který zvětšuje propast mezi dávnou minulostí a současností. A Annie Wilkesová se se svými schopnostmi zdá být příbuzná s Carrie:) Parta lidí, z nichž téměř každý z nich je obdařen nějakou nadpřirozenou mocí, se vydávají prozkoumat starodávné sídlo známé jako Dům v růžích. Obsazení výborné, snad všechny herce jsem poprvé poznala v Domu v růžích, takže, když je vidím v něčem jiném, vždy se mi vybaví jejich postavy, které tu ztvárnili. Parádní strašidelná atmosféra, výborná hudba a děsivá Ellen Rimbauerová, z té jsem vždycky měla největší strach, zvláště když se poprvé zjeví hlavnímu hrdinovi v celé své "záhrobní kráse." Lekačky na každém rohu fungují stejně účinně jako stupňující se napětí a houstnoucí atmosféra, kterou s sebou přináší probouzející se zlo. Škoda jen, že seriál snad pokaždé, když jej vysílali v TV, byl umístěn do pozdních nočních hodin, případně o půl druhé. Takže jsem ho kompletně celý viděla vlastně snad jen jednou a vždycky jsem měla strachy nahnáno:) A pod střechou Domu v růžích jsem také poprvé uslyšela nádherné skladby Theme from a "Summer Place" a In The Mood. Když je slyším, vždy si vzpomenu na to nádherné, děsivé sídlo a na ten úžasný taneční večírek, který probíhal zrovna ve chvíli, kdy jim tam Stephen King osobně přinesl pizzu:) (24.10.2015)