Dům v růžích

Ne moc povedený King. Ale ne že by to bylo nějaké překvapení, Stephen King má bohužel až moc nepovedených filmů. Ale rozhodně se nekoná žádná katastrofa, bohužel ale atmosféra je značně stereotypní a často se jen omezuje na "vzdechy" domu, které postupně začínají být jen čím dál víc otravné a i další věci srážejí této minisérii vaz. A to například velmi neoriginální námět, který už tak odradí spoustu lidí. Dále pak buď nesympatické nebo ne moc zajímavé postavy, o které by měl mít člověk strach. Celkově mně byla sympatická jediná postava Emeryho, který je sice hrozný pošuk a ubožák, ale aspoň často říkal nahlas to, co jsem si já tiše myslel (a nebyly to hezké věci). Podle mě měl tuto věc napsat spíš jako knihu, kde by víc zapracoval na charakterech, ale i na příběhu. (5/10) (28.07.2006)

I Stephen King dokáže napsat (pod)průměrné romány, z kterých už lze jasně vyčíst vysychající studnici nápadů (jsou to ovšem pořád romány, které jsou podprůměrné jenom na Kinga). A co přichází v literárním světě, musí nutně přijít i v tom světě filmovém (resp. televizním). Doposud vynikající spolupráce Baxley + King (naprosto úžasná Bouře století) tak dostává trhliny v podobě předlouhé duchařské story o jednom nenasytném domu a jeho (ne)dobrovolných obvytelích. King nechává své typicky vyhraněné hrdiny potácet po domě (který -- jak je zvykem -- efektně vyčnívá nad moderní metropolí), jenž mění svůj tvar a pomalu povolává do boje všechny své oběti. Nechybí telepatie, košatá historie domu a karikaturní pojetí vedlejších postav (tak, jak to máme u Kinga rádi). Ztratila se ovšem lehkost vyprávění, napětí a King sám. Opakování někdy nedělá mistra. (05.03.2009)

Po OSVÍCENÍ nás King bere do dalšího strašidelného domu, jehož základy tentokrát staví na schématu známém z duchařských klasik STRAŠENÍ (1963) a LEGENDA PEKELNÉHO DOMU (1973) a sice "skupina vědců se vydává do strašidelného baráku zkoumat paranormální jevy". Kinga je tu cítit na sto honů už od úvodní scény, v níž autistická holčička ovládající telepatii, telekinezi a kdovíco ještě, přivolá na sousedovic domek déšť kamení. Ano, Kinga evidentně mrzelo, že se tahle scéna z literární Carrie neobjevila v její filmové adaptaci a tak ji vrazil sem (a podařilo se ji velmi pěkně natočit). Líčení historie titulního domu mi zase připomnělo famózní kronikářské mezihry z Kingova To a pak ty postavy, chytré a vtipné dialogy a hromada zajímavých nápadů, prostě King kam se podíváš (a doslova pak, když dojde na jeho velmi vtipné cameo, kdy je sprcán jednou ze svých postav). To vše navíc dobře typově obsazené (s parádní barabiznou v hlavní roli) a solidně natočené, takže jsem se od začátku do konce slušně bavil, třebaže to v lecčems drhne - z postav jsou hlouběji rozpracovány jen Joyce a Emery (pro mě zábavně nesympatický, ale obávám se, že pro většinu ostatních diváků pouze nesympatický), vraždy většinou probíhají stylem, že někdo někam utíká, pak kvůli něčemu vykřikne a střihne se jinam, a počítačové triky jsou místy dost slabé. Ale přes to všechno, i přes dojem, že tu bylo zaděláno na víc, jsem spokojen a rád si to zase brzy zopakuju. (21.07.2016)

Klasická hororová série, na níž se podílel i mistr hororu osobně. Stephen King napsal scénář ve svém typickém stylu, obsahuje spoustu prvků a postav, které tak často a tak rád do svých děl umísťuje. Starý, rozlehlý, chátrající barák s děsivou minulostí a ještě děsivějším tajemstvím skrývajícím se v jeho zdech, nadpřirozená síla a zlo, které přetrvá věky a sílí s každým dnem, který zvětšuje propast mezi dávnou minulostí a současností. A Annie Wilkesová se se svými schopnostmi zdá být příbuzná s Carrie:) Parta lidí, z nichž téměř každý z nich je obdařen nějakou nadpřirozenou mocí, se vydávají prozkoumat starodávné sídlo známé jako Dům v růžích. Obsazení výborné, snad všechny herce jsem poprvé poznala v Domu v růžích, takže, když je vidím v něčem jiném, vždy se mi vybaví jejich postavy, které tu ztvárnili. Parádní strašidelná atmosféra, výborná hudba a děsivá Ellen Rimbauerová, z té jsem vždycky měla největší strach, zvláště když se poprvé zjeví hlavnímu hrdinovi v celé své "záhrobní kráse." Lekačky na každém rohu fungují stejně účinně jako stupňující se napětí a houstnoucí atmosféra, kterou s sebou přináší probouzející se zlo. Škoda jen, že seriál snad pokaždé, když jej vysílali v TV, byl umístěn do pozdních nočních hodin, případně o půl druhé. Takže jsem ho kompletně celý viděla vlastně snad jen jednou a vždycky jsem měla strachy nahnáno:) A pod střechou Domu v růžích jsem také poprvé uslyšela nádherné skladby Theme from a "Summer Place" a In The Mood. Když je slyším, vždy si vzpomenu na to nádherné, děsivé sídlo a na ten úžasný taneční večírek, který probíhal zrovna ve chvíli, kdy jim tam Stephen King osobně přinesl pizzu:) (24.10.2015)

Dom Rimbauerovcov je taký odtlačok temnej dávnej minulosti uprostred moderného Seattlu. Vynikajúce miesto pre horor. Atmosfericky je Dom v ružiach určite nadpriemerný, ale vývoj príbehu pripomína prehliadku múzea. Množstvo zaujímavých exponátov pohlcuje veľa času a pozornosti. Toľko, že zrazu nastane zatváracia hodina a my si uvedomíme, že sme veľa nestihli. Minulosť domu je desivá, rozprávanie o nej pútavé a duchovia, ktorí sa z času na čas zjavia sú strašidelní a odporní. Keď sa blíži záver, tempo príbehu sa zrýchli, príde koniec a ešte stále by bolo na čo pozerať... (03.08.2011)